S Inou ve VRÚ Slapy
Ahoj Tlapky,
před pár dny jsme se vrátily z rehabilitačního pobytu ve VRÚ Slapy. O počátečních problémech, které předcházely našemu nástupu a které jsem považovala za vyřešené, jsem se tu již zmiňovala. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem se při příjmu dozvěděla, kam všude nesmíme – jednoduše nikam. Cítily jsme se tam jak špinaví vyvrhelové, kteří nesmí mezi ostatní, aby nikoho nenakazily nebo nikomu neublížily. Jo a běda jak „ten pes něco zničí nebo tady bude výt a štěkat". Jedním slovem - DISKRIMINACE. Takto jsme tam přežily víkend a hned v pondělí jsem trvala na rozhovoru s panem ředitelem. Od okamžiku, co za mnou zaklaply dveře jeho kanceláře, bylo všechno, jak má být. S prominutím - zaklapla i ústa osoby, která nepříjemnou situaci způsobila. Jsou bohužel mezi námi lidé, kteří nevědí a ani nechtějí vědět, co vlastně znamená pojem asistenční pes. Byla jsem na Inušku opravdu moc pyšná, chovala se na výbornou a to jak na procedurách, kde si lehla a trpělivě čekala, tak v jídelně a bezvadně chodila při vozíku po úzkých chodbách (když se nevešla, řadila se dozadu). Personál i pacienti ji obdivovali. Přesto už jsme se tam potom necítily moc dobře a jsme rádi, že jsme doma.
Nedávno jsme také absolvovaly slavnostní promoci. Byla to pohodová akce s krásnou atmosférou. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost tam konečně poznat ty milé lidi, u kterých si Inuška prožila a užila své štěněcí období. Ještě jednou jim patří můj velký DÍK. I setkání s cvičiteli bylo radostné a nelze jinak než opět poděkovat. Velkým přínosem bylo i prohodit pár slov s ostatními klienty. Už teď se těšíme na další setkání třeba na rekondici. Samozřejmě nelze vynechat sponzory, díků nikdy nebude dost.
Veronika
