Ina a kouzelný proutek

Po pár měsících se opět ozýváme, abyste věděli, jak fajn se máme.
Konečně je tu jaro, což pro nás znamená více procházek a výletů, můžeme pobývat na chatě. Tam to Inuška zatím moc nezná, ale evidentně se jí tam líbí.

Zhruba za měsíc nás čeká první společný rehabilitační pobyt. Teď už se na něj moc těšíme, ale předcházela tomu celkem nemilá, ale zároveň velice milá, zkušenost. Po rychlém schválení zdravotní pojišťovnou byl poukaz odeslán do vybraného zařízení. Po nějaké době přišel zvací dopis. Pro jistotu jsem si chtěla ověřit, jestli počítají i s Inuškou. A to byl kámen úrazu. Cituji odpověď na můj dotaz: „K nám přijedete bez psa, psi k nám nesmějí." Po sáhodlouhém telefonickém rozhovoru, kdy mi bylo mimo jiné řečeno: „To ho nemůžete někam odložit?", jsem byla bezradná a znechucená. Napadlo mě požádat o pomoc Tlapky. Paní ředitelka Hanka P. okamžitě začala jednat. Na druhý den bylo, jako mávnutím kouzelného proutku, všechno úplně jinak. Kontaktoval mě sám pan ředitel ústavu, že asistenční pes u nich není vůbec žádný problém. Tím kouzelným proutkem jste pro nás Vy – Pomocné tlapky. Děkujeme, je dobře, že Vás máme.

Veronika