Hessy v nové rodině
menu

Hessy v nové rodině

Už měsíc jsem ve své nové rodině. Vlastně se mám ještě lépe, mám rodiny dvě. Ta první čítá přes 40 členů. To jsme velká rodina, že? Každý den pomáhám seniorům, kterých je více jak 30. O ně se starají pečovatelky, kterých je 12 a pak jsou tam 2 paní, které tahají klacek s hadrem, ale pomoct ode mne nechtějí. Ale stejně je mám ráda, patří do rodiny. A pak tu mám paničku a kamarádku Amy, malou bílou čtyřnohou chlupatou bavlnku.

Odpoledne jezdím spolu s paničkou a Amy do té druhé rodiny. Je tu ještě páníček a další kámošky, jorkšírky Eliška a Sára. Na Elišku jsem opatrná, je to už psí babička, tak jí nosím hračky až do postele. Sárinku neprovokuju, ještě mne do psí smečky úplně nevzala. Bojí se mě a tak čekám, až přijde ta správná doba. Ale s Amy dovádím na zahradě. Honíme se za tenisákem a já vyhrávám! Ale vím, že panička jí občas hodí druhý míček, aby nebyla smutná. A já dělám, že ho nevidím. Občas k nám přijede velký kluk s kocourem. To je vám lidi sranda. On se mě vůbec nebojí, ale provokuje mě, občas přijde a vrazí mi facku. Bez drápků. Jen tak. Jen kdyby zůstal o chvilku dýl u mne, hned bych ho olízala od čumáčku po ocásek. A pak tu jsou ještě 2 zvířátka, ta jsou ale zavřená a panička je chová daleko ode mne. Ani čuchnout mi nenechá. Říká jim „Vy chameleonky moje."  Ale já bych jim přeci neublížila, jsem vychovaná.

A jak vypadá můj den? Vstávám brzy. Už v 6,30 se jdu vyvenčit a pak šup do auta a jedu do mé veliké rodiny. Vyslechnu si hlášení noční pečovatelky, olížu všechny kolegyně a jdu ještě na hlášení do ředitelny. Zaběhnu si pro malinkou mlsku k Janinám do kanceláře (to mne naučila Amy) a už jsem jedno ucho. A pak to začne. Přijde moje dvorní pečovatelka Hanička, jdeme ven nabrat sílu (a vypustit zátěž) a vrháme se na nejstarší členy rodiny. Evelínce promasíruji klouby, Honzovi sundám rukavice, aby si mohl vzít hřeben a učesat mne. Václav mi nastavuje papuče, které mu sundám a podám, pak i ponožky přijdou na řadu, ta vůně je totiž neodolatelná. Aničce spadla hůlka? Žádný problém, jsem u ní hned, aby neupadla. Antonín je uličník, číhá, když jdu kolem něj a chytá mne a provokuje. Vracím mu to stejnou mincí a pusinkuji ho, až má obličej celý mokrý. On se směje, pustí mne a já můžu běžet k Danušce a podat jí ovladač, který jí padl.

Před obědem jde pár mých nových kamarádů na procházku. Někdo na vozíku, někdo o hůlce. Jdu vzorně vedle nich a hlídám je, aby se jim něco nestalo. A pak přijde odpočinek. Já bych ho nepotřebovala, ráda bych se procházela po celém domě, všude je totiž něco k čenichání a ochutnání. Ale panička je neoblomná a musím zalehnout. Udělám uraženou, otočím se k ní zády a záhy usínám.

Vzbudí mne Hanička a já vím, že přichází další moje důležitá role. Tu si ale opravdu vychutnávám. Hanička mi totiž vybere 2 – 3 kamarády, kterým důkladně promasíruji klouby a pak si k nim ještě lehnu a pokračuji ve spánku. Vyruší nás až panička, že je čas jít domů.

Pak přijde čas flákání. Jdeme ven, někdy s Amy, když je počasí pod psa, tak Amy zůstává doma, je to totiž psí dáma, umazala by si kožíšek. Po návratu dostanu plnou misku dobrot, to skáču metr vysoko! Jůůů jak já za to paničku milujuuu! Za to se pak k ní přitulím a udělám canisterapii i jí.

P.S. dostala jsem výbornou žvýkací tabletku, která prý je proti červům. Byla dobroučká a těším se na další.

Vaše Hessy