Hessy- měsíc druhý
menu

Hessy- měsíc druhý

Je tu další měsíc, který musím okomentovat. Toto ale běží. Mou rodinu stacíkovou i domácí už jsem Vám představila v minulém raportu. A teď jste všichni zvědaví, jak se mám dál, co je u mne nového.

Na stacionáři nejsou žádné velké změny, s kámošema seniorama máme naučené rituály. Například sundavat bačkory a ponožky, to se jim moc líbí. Už to umím na jedničku s hvězdičkou. Pak jim podám hřeben, aby mne vyčesali. A stále jim padají různé věci a ty chtějí podávat. Myslí si, že nevím, že to jen hra. Ale já to moc dobře vím, ale dělám že to je strašná dřina a oni mne za to mazlínkujou, hladí a drbou a to držím a užívám si to. Za to jim pak pěkně namasíruji bolavé oteklé klouby, dám jednu vlhkou hubičku, někdy i dvě, podám pac nebo čau anebo jim dám obě přední na kolena.

Hanička pečovatelka je moje sluníčko, je na mne moc hodná. Vím to až moc dobře, když jí totiž slyším, můj ocásek je k nezastavení. Spolu projdeme celý stacionář a já nezapomenu strčit tu mou zvědavou hlavu do všech koutů a košů. Hanička mne tedy hlídá, ale není na mne dost rychlá. Ale už se naučila mi všechno z tlamy vyndavat. A já už jí jen zkouším, zda fakt všechno vidí. Jsem totiž nejen rychlá, ale i nenápadná. Stíhám ukrást odpadky z koše za chůze, zavřu tlamu a dělám jako že nic a strašně se tím bavím. Hani na mne zhoukne a já už skoro dobrovolně odevzdám ukradený poklad. Ale jednou už se mi to vymstilo a blinkala jsem celé odpoledne. Panička mne potrestala hladovkou. Moc jsem trpěla. Hladíček jsem měla. Prosila jsem jí kukučem, prosila jsem jí štěkáním, kňouráním, i jsem si jí vlezla do klína a nic. Až do rána mne trápila. Ale pak si vzala OČR a vařila mi rejžičku s kuřecím masíčkem a byla pořád se mnou, tak jsem jí tu hladovku odpustila.

A co je nového doma kromě hladovky? S paničkou pilujeme poslušnost, zkouším totiž, co vydrží :). U nohy už panička chodí docela slušně, jen nedává pozor, kdy chci jít rychleji nebo pomaleji. Ale když mi řekne, že jdu na ní moc rychle, tak ráda zpomalím. ;) Na zahradě ji proháním s tenisákem a když vidím, že už toho má dost, pustím se do výchovy Amyčky. Už to není dáma! Na jedné velké procházce jsme tak spolu řádily, že jsme musely projít sprchou a Amynky srst se rozhodla, že tohle snášet nebude a zacuchala se tak, že Amy musela do hola. Tak je z ní coton - naháč a moooc jí to sluší.

A jestli si myslíte, že po odpolední prochajdě a řádění na zahradě jsem večer KO, tak se mýlíte. S Amy si hrajeme v pokoji, honíme se, skáčeme po posteli, přetahujeme se o hračku a tepřive pak padneme a chrápeme. Na posteli v pokoji pro psy. Ale musí si k nám lehnout i panička, abych byla úplně spokojená, protože není nad smečkou pohromadě.

A ještě se musím zmínit o páníčkovi. Mám ho moc ráda. Když přijede z práce, dá nám všem mlsnůtku. Říká, že jsem ze všech nejhodnější, protože sedím a čekám, až mi ji podá. Holky na něj skáčou a koušou ho do prstů. A taky mi řekl, že se těší na léto, až budeme spolu na zahradě celý den. :D

Tak ahojky zase za měsíc! Hessy