Heidy doma pomáhá na jedničku
Ahoj Tlapky,
tak jsem se po náročném létě dostala konečně k tomu, abych napsala pár řádek o tom, jak se nám žije.
Heidy chrní v pelíšku a sbírá síly na další perný den. Léto u nás bylo dost hektické. 9. 7. 2014 se naše smečka rozrostla o dalšího dvounohého člena a sice Honzíka juniora :) Heidy tak začala zastávat další důležitý úkol, kterým mi hned po podávání všeho co spadne pomáhá nejvíc. Odnáší pleny do koše. Někdo si může říct, že je to přece zbytečná „kravina", ale pro mě je to fakt mega pomoc. A pro ty, kteří by si snad mysleli, že je hrozné, že pes musí nosit v tlamě použitou plenu, tak ty můžu uklidnit. Heidy se na to vždycky hrozně těší a evidentně ji to baví a dělá jí to radost :) Dokonce se naučila, že když vezmu čistou plenu, že Honzíka přebalím, tak už čeká u postele na tu použitou a po vyhození si přiběhne pro pochvalu :) Považuju to za velký pokrok, protože, když jsme si Juniora přinesli z porodnice, tak po zběžném očichání a olíznutí následoval týden naprosté ignorace toho malého řvoucího stvoření :). Ale přes odnášení plínek si k němu nachází vztah a občas ho chodí očichat i když ho mám na klíně :)
Jinak je u nás vše v pohodě. Heidy je na tom zdravotně teď celkem obstojně, sice svižnější chůze jí dělá trochu problémy, zvláště, když je to delší procházka, ale to jsou malé věci. Důležité je, že doma pomáhá na jedničku a pomalejší procházky zvládá taky suprově. Moc mi teď pomáhá i povel „Heidy otevři a zavři dveře", protože když mám malého v šátku tak přejíždění prahu není úplně značka ideál a ruce mám asi krátké nebo co, takže je super, že Heidy umí dveře otevřít i zavřít. Ne, že bychom ten povel doteď nepoužívali, ale brala jsem ho už jako něco zcela samozřejmého, zatímco teď je to pro mě něco naprosto nepostradatelného.
Minulý týden nám začala zase škola (ještě mi chybí rok studia), tak se to u nás zase dostává tak nějak do normálu :) Naštěstí škola je jen dva dny v týdnu tak to snad zvládneme. :) Zjišťuju, že čas hrozně letí a už to budou tři roky co je Heidy s námi. Je neuvěřitelné, jak moc věcí se za tak krátkou dobu může změnit. Několikrát jsme se stěhovali, rozrostli, ale stále studujeme :D Možná v mém stručném povídání najdete několik chyb, ale snažím se psát rychle, než se Honzík vzbudí, jinak bych to nesepsala snad do vánoc. Zase se snad brzo ozveme a připojuji pár fotek z našeho života s Heidy :)
Mějte se všichni krásně :)
Adéla s rodinkou
