Náročný půlrok s Haty
menu

Náročný půlrok s Haty

Náš první půlrok s Hatty byl náročný. Chvíli nám trvalo, než jsme si na sebe zvykli, Hatty nám taky dávala jasně najevo, že to pro ni není nejjednodušší období, ale už si všechno sedlo a patříme všichni k sobě. Nejraději mám chvíle, když Eliška přijde k Hatty a třeba si spolu hrají, nebo ji Hattynka olizuje a Eliška uhýbá a má z toho srandu.

Hattyka s námi chodí všude, na cvičení, terapie, do hudebky, na vyšetření k lékařům, do obchodu a vše krásně zvládá a všichni jsou z ní nadšení, že „ten její kukuč a jak ona krásně poslouchá“...

Hatty s námi byla už dvakrát na týdenním rehabilitačním pobytu v Axis na Slovensku, dvakrát týdně jezdíme na ambulantní rehabky do Pokroku a tam už je Hatty jak doma, když má Eliška kraniosakrální terapii, Hattynka leží na lehátku s Eliškou. Trošku jsem měla obavy, jak to Hatty zvládne na hipoterapii u koní, ale ukázalo se, že koně jsou zajímaví a je to úplně na pohodu.

V říjnu byla na dva týdny na hlídání, protože jsme letěli do Turecka, byla u přátel, a to pro ni byla taky taková menší dovolená, všechno zvládla na jedničku a už se k nim těší zase v říjnu.

Chodíme na agility hřiště, kde se Hatty může vyběhat a vyblbnout, potkáváme se tam se psími kamarády, házíme aport, tak to je čas jen pro ni a vždy si ho náramně užije. A když napadne sníh, radost se desetinásobí, pozorovat ji, jak blbne ve sněhu je něco úžasného a všichni se u toho nasmějeme, hlavně Eliška.

S naším menším psem Korou se celkem rychle sžily, první víkend byl teda na hlavu, Kora v kuse štěkala, pak asi pochopila, že je to nový člen rodiny a nemá na výběr a bylo dobře. Když si spolu ty dvě hrajou máme taky o zábavu postaráno :)

Děkujeme za možnost mít doma takového úžasného společníka a těšíme se, co vše krásného spolu dále zažijeme.