Jarní pozdrav od Harryho
Milá Hanko, Petře a všichni z Pomocných tlapek,
posíláme Vám krásný jarní pozdrav (jarní podle kalendáře, ale počasí poslední dny spíše zimní či podzimní). Posílám malé hlášení za náš společný druhý měsíc s Harrym:-)
Budu se snažit napsat naše společné nejsilnější zážitky. Nejhezčí dny jsme společně prožili při Vaší návštěvě u nás. Byly jsme moc rádi, že jsme s Petrem doladili potřebné věci. Byly to moc příjemné a pro nás důležité dny. Děkujeme. Bohužel musím konstatovat, že od Vašeho odjezdu se náš život trochu zamotal….. ze zcela běžných problémů a problémů zdravotních, spojených s životem s postižením, nikoliv se životem s Harrym. Naopak, byla jsem moc ráda, že Harryho máme, je to naše velká psychická podpora:-). Čekalo nás za ten měsíc několik nepříjemných okamžiků a rozhodnutí - týkajících se Elišky operace, rozhodování a hledání nové základní školy, hledání nové osobní a pedagogické asistentky apod. Harry i přes celkovou nervozitu mojí i celé rodiny vše zvládal a byl velkou oporou.
Harry společně s Eliškou zvládl bezproblémů generálky v divadle a stal se z něj oblíbený místní divadelník :-). Byl hodný a vzorný, trpělivě na Elišku čekal. Elišky první vystoupení s námi sledoval již z hlediště, nebyl vůbec žádný problém se vstupem do divadla ani na generálky. Nikdo ani netušil, že je tam s námi. Bylo vidět, že je to vzorný společník zvyklí na společenský život:-).
Náročnější pro Harryho byly Velikonoce, dobroty na stole ignoroval, ale spoustu koledníků a hlavně dětí mu nedalo klidu. Pentle na pomlázkách ho hrozně zajímaly stejně tak balíčky s dobrotama koledníků, přinášel mi je zpátky do kuchyně, zřejmě se rozhodl, že tolik sladkostí není pro dětské zažívání vhodné a měla bych jim ubrat :-). Odpoledne jsme vyrazili na větší procházku a z ní zasílám i fotky.
Od minulého týdne jsme zažali jezdit na hipoterapii na koníky do Litomyšle. Harryho jsme vzali sebou a byla jsem zvědavá jak to společně zvládneme. Harry byl v klidu, koně taky – na statku je spoustu psů a tak jim Harry vůbec nevadil a Harry byl taky v pohodě, tedy kromě okamžiku kdy jsem chtěla na rampě Elišku vyzvednout do sedla na koně …… tady začal Harry trochu couvat, Eliška mu vysvětlila, že se nemusí bát, že on jezdit nebude, ale asi ji moc nevěřil. Jak jsme sešli do bezpečné vzdálenosti na zem tak se mu evidentně ulevilo a uklidnil se :-).
Harry absolvoval první návštěvu v nemocnici na Dětské klinice v Brně, kde jsme byli objednání na vyšetření do laboratoře chůze, celé vyšetření trvalo přes hodinu, Harry musel zůstat v kabince s Anežkou, aby je kamery nesnímaly. Harry celé vyšetření vzorně ležel u vozíčku, Anežka prudila :-) Po vyšetření nás čekalo ještě vyšetření u pana doktora. Při příchodu do totálně narvané haly před ordinacema lékařů se mi udělalo trochu zle ….. děti křičely, běhaly, brečely a nám se nedařilo najít jedno jediné klidnější místo abychom nemuseli stát urostřed a všichni kolem nás procházeli, běhali apod. Harry vzbuzoval velký zájem personálu nemocnice, všichni ho moc chválili, jak je vzorný a klidný i když kolem něj běhají ukřičené děti. Sestřička Harrymu nabídla i vodu. Byli jsme na něj moc pyšní. Po vyšetření jsme pokračovali dál na Moravu na víkend k prababičce. Celý víkend jsme všichni zvládli výborně, my si odpočinuli, holky si užily babičky a dědy, babička si nás vykrmila na půl roku dopředu, Harry se seznámil se zbytkem rodiny a zhoršil reputaci ostatním pesanům v rodině, jelikož jeho poslušnost byla výbornou vizitkou. Nejhezčí asi byl návrat domů, všude dobře doma nejlíp zřejmě platí i pro Harryho, byl hrozně šťastný, že jsme už doma :-).
Zasílám i slíbená videa z trénování podávání věcí. Harry už bez problémů otevírá dveře. Samozřejmě polohování a masírování břiška bereme jako úžanou relaxaci a pomoc.
Mějte se krásně.
Rodina Honlova a Harry