Dopis do psího nebe
menu

Dopis do psího nebe

Milý Harry,

rozhodla jsem se, Ti napsat do psího nebe dopis... hledala jsem správný čas, čas kdy moje – naše srdce nebudou rozcupované na kousky a zvládnu psát bez ronění slz... Je těžké když odejde mladá duše v plné síle a kondici, bylo to nečekané a semlelo nás to úplně všechny. Pak následuje spousta výčitek a otázek proč, proč tak brzy, proč jsme si ničeho nevšimli, proč jsme nedokázali víc... Ale vím, že jsi byl nejen obr pes, ale také PAN PES s obrovským srdcem. Byl jsi náš první asistenční pes a my se s tebou učili, Ty jsi pracoval do posledního okamžiku a rozdal by ses svojí láskou a pohodou a my Ti Tvojí obětavou práci vraceli velkou porcí lásky, cítil jsi to, že Tě všichni milujeme a milovat budeme :).

Budu se snažit psát radostně, přesně tak jakou radost jsi do našich životů přinesl. Chci Ti z celého srdce poděkovat, poděkovat za to, že jsi do naší rodiny přišel v pravý čas, v dobu kdy jsme se hrabali z úplného dna a nebylo to vůbec lehké. S tebou do naší rodiny přišlo slunce, rozptýlení, radost, kterou jsme tolik potřebovali, za to Ti děkujeme. Děkujeme za to, že jsi se stal i když na krátkou dobu parťákem Elišky – předškolačky, podával jsi ji co potřebovala, svlékal oblečení, nosil věci, olízoval a miloval. Ona Ti za ty roky vyrostla ve slečnu a tobě přibylo pár šedivých chlupů na čumáku:). Vyslechl jsi tolik stížností na život a vždy jsi nás dokázal rozveselit, s neutuchající radostí nás vítat každé ráno do nového dne. Byl jsi nedílnou součástí naší rodiny a v našich srdcích zůstaneš i nadále.

Já osobně Ti chci poděkovat za to, že jsi mi po diagnóze papilárního karcinomu štítné žlázy a následné operaci, kdy mi bylo opravdu hodně špatně a nebyla jsem schopna dojít ani na záchod, zahříval postel a léčil moje bolavé tělo i duši. Následně po radioléčbě jsi to byl Ty, kvůli, kterému jsem z té postele vstala a šla ven. Byl jsi můj terapeut, kvůli tobě jsem se přemohla a vracela pomalu do kondice malými procházkami. Ty to víš, že bez tebe bych ven nevylezla – děkuji Ti z celého srdce.

Zvládl jsi s námi několik dovolených, rehabilitačních pobytů, lyžovaček, navštěvoval jsi mateřskou školku, následně i první třídu a první stupeň základní školy, věřím, že jsi svojí přítomností obohatil nejedno školou povinné dítko. Druhý stupeň jsi zahájil už jenom na chvilku. Byl jsi jediný pes, který přesně ví, jaký střih se momentálně nosí, jak se pečuje o dvounožce na kosmetice, jaké dobroty mají v supermarketech, v kavárnách, cukrárnách a restauracích. Měl jsi vytříbený vkus, tam kde měli problém s tebou, nás už nikdo nikdy neviděl :).

Byl jsi nám oporou při dvou těžkých ortopedických operacích Elišky a ta druhá to bylo tedy velké „maso" i na tebe a po tomto náročném a bolestném období, přišlo i období šťastné a Ty jsi opět trávil víc času u mého lůžka a hlídal každý můj pohyb, byla jsem ráda, že jsem si měla s kým dopoledne povídat a i díky tobě opět zvládla 9-ti měsíční cestu za miminkem. Přivezli jsme Ti domů nového člena, na kterého jsi ze začátku trochu žárlil, ale co jsi zjistil, že Tě milujeme úplně stejně, jsi Stelinku vzal na milost. Jak začala Stelinka jíst nové dobroty a průběžně je ztrácela a drobila po domě, začal jsi ji sledovat víc a myslím, že i milovat . Prostě Tě dostala na pohankové křupky :) a milovala Tě stejně jako my.

Na 9. 1. 2018 nikdy nezapomeneme, v tento den bylo rozhodnuto, že Tvoje cesta tady končí a Tvůj život byl naplněn. Věřím, že se ještě potkáme a Ty nám všechno ještě řekneš a vysvětlíš. Tvé psí poslání bylo krátké, ale vlastně na tak krátkou dobu jsme toho společně zažili hodně, hodně krásného, plnohodnotného. Po Tvém odchodu nám chodilo tolik povzbudivých zpráv od všech přátel a kamarádů, že jsme pochopili, že jsi nebyl jenom součástí naší rodiny, ale zůstal jsi v srdcích i desítkám dalších lidí, kteří měli možnost Tě poznat.

Tímto chceme z celého srdce poděkovat Hance Pirnerové, trenérovi Petru Pirnerovi, vychovatelce Miriam Kottové, sponzorům a všem z Pomocných Tlapek za jejich práci. Děkujeme za každý den, který jsme mohli prožít vedle Harryho, stálo to za to.

Děkujeme.

Rodina Honlova