Dopis od Anety Krylové - leden 2008

MILÍ TLAPKAŘI !

Půl roku uteklo jako voda a já, Aneta Krylová a můj "Gyboslav" (tak někdy říkám našemu Gypsymu) se opět hlásíme a podáváme o sobě další zprávu.

Minule jsem Vám podrobně popsala, jak spolu trávíme celý den. V našem soužití se nic převratného nezměnilo. Gybo je zdravý a v pohodě, chodíme spolu do školy, v uplynulém půlroce neměl žádné zdravotní problémy.

Nejraději jsem s ním při canisterapii, já ho hladím, až ho někdy uhladím a pak oba téměř spíme. To je moc fajn. Taky šetří mamce nohy. Ono jak se říká skleróza nebolí, ale člověk se naběhá. My si ale díky Gyboškovi můžeme dovolit takový luxus, že ostatní můžou jen tiše závidět. To když se něco zapomene dole v přízemí a pak je to hned potřeba nahoře, kde mám svůj pokoj, prostě a jednoduše zavolám na taťku: "prosím pošli nám po Gybovi hřeben", no a táta si ho zavolá, dá mu ho do tlamy, pak zavolám "Gybo nahoru, dones!"

A naše zlatíčko běží a s nadšením a radostí nám podává třeba zrovna ten hřeben a vrtí mohutně ocasem a je rád, že mohl pro nás udělat další dobrý skutek. Nebo třeba nedávno- přijeli jsme z výletu domů a Gybošek mi bez řečí, bez pokynu začal sundávat rukavice. To je dnes už pro nás celkem běžná praxe, pro mou novou paní asistentku ve škole bylo úžasné, když jsme jí to předvedli a ukázali. Všechno podává a dveře otevírá s chutí a rád. Odmítáme názory, že je to pes chudák, jak mnozí nezasvěcení někdy tvrdí.

Další malá novinka - máme teď "krabicového psa". Hned vysvětlím. Čirou náhodou se u nás vyskytla velká papírová krabice. Táta jednou seděl u počítače, najednou vystřelil, vyndal všechny věci z té krabice, vystlal ji molitanem a pobídl Gyba, aby ráčil vstoupit. Ten napřed zíral s nedůvěrou, ale pochopil, skočil, stočil se do klubíčka a brzo si na svůj nový provizorní pelíšek zvykl a velice si ho oblíbil. Každá návštěva teď u nás žasne, že máme psa v krabici, a že se mu tam tak daří.

Na Štědrý večer si díky svému výtečnému čichu sám vybral pod stromečkem právě ten svůj balíček (byl tam sice "jenom suchý chleba", ale i ten mu udělal velkou radost). U toho se zastavil, s radostí ho popadl, vrtěl svou vydří chloubou, koukal na nás a čekal, co se bude dít. Takže bylo veselo.

Právě teď jsme se s mamkou Gypsymu zasmály. Měl žízeň, a protože zřejmě věděl nebo tušil, že se píše právě o něm a nechtěl nás rušit, nešel strkat do lokte jako obvykle, ale sám si šel otevřít dveře na chodbu, kde má misku s vodou. Napil se a přiťapkal zpět a lehl si mi tentokrát mezi kola vozíku, kde je taky jeho oblíbené místo.Takže taková samoobsluha. Akorát, že za sebou zapomněl zavřít dveře. To u nás ale stejně není technicky možné.

I v loňském roce jsme byli na Zbraslavi či přímo v Praze na několika akcích pořádaných naší paní sponzorkou. Na vánoční besídku pro děti jsem zrovna onemocněla, což mě mrzelo, ale nedalo se nic dělat. Tak třeba to vyjde někdy příště. Na tato setkání se vždycky moc těším.

Sice už je trochu pozdě na novoroční přání, ale pořád ještě je začátek toho roku nového, takže Vám všem přejeme pevné zdraví, hodně štěstí, hodně dobrých lidí kolem sebe a hodně úspěchů ve Vaší skvělé a nelehké práci!

Srdečně zdraví Aneta Krylová + Gypsy a rodiče