Cestování s asistenčním psem Českými drahami
menu

Cestování s asistenčním psem Českými drahami

Ahoj Hanko!

Doufám, že aspoň Vy jste domů dojeli dobře a v pohodě. Nám se cesta z Prahy díky Českým drahám poněkud zkomplikovala a trochu prodloužila.

Původně jsme měli z Prahy odjíždět kolem 23.hod., příjezd do Olomouce kolem 2.hod., doma o půl třetí, což by ještě šlo. Jenomže z Prahy jsme vyjeli s půlhodinovým zpožděním, v průběhu cesty nám pan průvodčí oznámil, že z důvodu výluky na trati pojedeme odklonem přes Brno do Přerova a tam přestup na Olomouc.

V České Třebové najednou, že si máme přestoupit na rychlík z Prahy, který pojede na Olomouc přímo. V Třebové jsme čekali na nástupišti hodinu na zpožděný rychlík z Prahy. Tam mě posadili do "hitláku" mezi balíky, kola a pípající kuřata. Gybošek z nich byl unešen a s nadšením k nim "ňufal". To se nás ještě paní z onoho nákladního vagónu zeptala, jestli jsme hlásili dopředu, že oním rychlíkem pojedeme. Naši celou cestu do Olomouce stáli, protože bychom s vozíkem nikam neprojeli a navíc bylo narváno.

V Zábřehu jsme se dozvěděli další "dobrou" zprávu, že pojedeme odklonem přes Šumperk. Takže jsme do Olomouce přijeli před pátou, pak už jsme počkali do pěti na čerstvé pečivo k snídani, domů jsme přijeli po půl šesté a do postele jsem se dostala v půl sedmé. Tak jsme spočítali, že jsem byla vzhůru a seděla jsem na vozíku celkem 22 hodin. Což je můj osobní rekord. Ani na Silvestra tolik nevydržím.

Ještě že mám tak dobrý vozík, na starém bych to "neuseděla". V noci bylo teplo, neměli jsme moc zavazadel, tak se to dalo zvládnout. Aspoň jsme ráno viděli vycházet sluníčko. Takže na Aventinské kulturní léto budeme ještě dlouho vzpomínat.

Ani taková cesta mě ale neodradila a příště zase ráda někam pojedu.

S pozdravem

Anče a Gyboušek.