Griffinův velký zážitek
Ahoj kamarádi, zase se vám hlásí Gryfík z Hradce Králové.
A hned vám musím napsat o jednom velkém zážitku. To jsem si takhle jednou v sobotu všiml něčeho divného. Láďa od rána pobíhal po bytě, Jarka jezdila na vozíku, balili různé věci do kufru a dávali spoustu věcí do auta. Nakonec naložili i mě a Lorda a někam jsme jeli. V autě jezdím rád, ale tentokrát jsme jeli opravdu hodně, hodně dlouho. Celou noc a ještě velký kus dne. Jeli jsme přes vysoké hory (prý se jim říká Alpy) i rovinami, přes mosty a skrz tunely, ale já jsem jako vždycky většinu té cesty prospal. Až jsme v neděli odpoledne dojeli na místo, do kempu Prairies de la Mer, ve Francii.
Tam jsme se nastěhovali do takového domečku, říká se tomu mobilhome. Malý ale pěkný, čistý a hlavně Jarka se tam na vozíku dostala úplně všude. Před vchodem byla dokonce hydraulická plošina, na které mohla jezdit na vozíku ven i dovnitř, jak potřebovala. Ze začátku jsem na tu plošinu chodil jen hodně opatrně, neznal jsem to, ale za chvíli už jsme na ní s Láďou jezdili vesele nahoru a dolů a bylo to docela fajn.
Když jsme se zabydleli, šli jsme se podívat na moře. No, co vám budu povídat, je to taková hrozně veliká louže, kterou někdo, představte si, osolil! Ta voda mi ale vůbec nechutnala. Navíc dělala vlny a když mi jedna taková vlna ošplouchla břicho, moc se mi to nelíbilo a utekl jsem raději na břeh. Zato na břehu – písek. Takové obrovské pískoviště! Tam by se mi moc krásně hrabalo, jenže to mě zase Láďa nenechal. Prý že se mám chovat jako slušně vychovaný pes.
Láďa se chodil každý den s Lordíkem koupat. Lordík hodně plaval, protože to potřebuje, aby se mu pořádně zahojila ta jeho operovaná noha. Ale já jsem raději čekal s Jarkou v restauraci hned u vody. Jarka si dala kafíčko a já jsem se díval, jak v moři plavou rybičky a po dně lezou krabi. To vám bylo snad ještě lepší než televize!
V tom kempu byla spousta psů. Ale víte, co bylo nejlegračnější? My psi jsme si bez problémů rozuměli, i když někteří z nás byli z Francie, další z Německa, z Itálie nebo z Holandska. Psí řeči prostě rozumějí všichni psi. To lidi to mají horší. Jeden mluví česky, další německy, francouzsky, italsky nebo holandsky - a zkoušejí se domluvit anglicky. U nás psů to tedy máme zařízené lépe...
Jeden den jsme jeli na malý výlet do města Saint Tropez. Mají tam starou citadelu, to je něco jako pevnost, uvnitř je námořní muzeum a Jarka se tam moc chtěla podívat. Jenže Láďa se bál, že to asi nebude bezbarierové, to tyhle staré domy nebývají. Jenže ono to bezbarierové bylo! A dokonce tam mají speciální výtah pro vozíčkáře. Ale – před vchodem zase obrázek přeškrtnutého psa. Ovšem ukázalo se, že ty kouzelné vestičky, které s Lordem nosíme, fungují i ve Francii! Nás dovnitř pustili. Jarce i Láďovi se muzeum moc líbilo, Jarka se na vozíku dostala prakticky všude a všechno si mohli prohlédnout, my jsme si to s Lordem všechno alespoň pořádně očichali. Jen je škoda, že mi nedovolili, abych si vzal domů takovou jednu krásnou starou rybářskou síť, ta se mi moc líbila...
No a pak zase balení a cesta domů. Zase jsme jeli celou noc a kus dne, rovinami i přes hory, mosty a tunely – a byli jsme doma...
Váš Gryfík
