Budoucí pomocník Griffin
menu

Budoucí pomocník Griffin

Ahoj kamarádi,

Je duben a tak se znovu ozývám, co je u nás nového.

Tak především – rostu. Prý jako z vody, ale já si stejně myslím, že je to z granulí. Byl jsem taky trochu nemocný, ale už je to v pořádku.  Takže moje vysvědčení: Už si umím na povel sednout (to mi prý jde na jedničku, maximálně tak na jedna mínus), občas i lehnout (to je prý asi tak za tři, protože se mi někdy nechce, když lidi zrovna nemají v ruce nic dobrého). Cvičíme i přivolání, to je prý zatím za dva, ještě je prý co zlepšovat. S obojkem, haltinou a vestičkou už jsem se ale smířil. Zkusil jsem sice ze začátku trochu protestovat, ale ono to fakt není nic platné…

Občas chodíme s Láďou do obchodů, už jsem se projel i na jezdicím chodníku a výtahem, bylo to celkem fajn. Párkrát jsem byl i v restauraci, sice mi tam nic nedali, ale všichni mě chválili, jak jsem hodný. A na veterině taky. Tam mě mají moc rádi. Zrovna tuhle, tak hezky mě tam hladili, že jsem si ani nevšiml, že mě něco trochu píchlo do zad. Prý to bylo očkování.  Ale to je jedno, hlavně když tam jsou na mě tak hodní...

Hrozně rád venku sbírám cokoli, třeba větvičky nebo šišky. To se ale Láďovi moc nelíbí a vždycky mi to sebere. Když si to jen nesu, tak ani ne, ale jak to začnu kousat, hned je to pryč...

Některé věci mi ale tolik nebere. Třeba činku nebo klíče. To si mě přivolá a můžu mu to přinést. Pak si to sice vezme, ale on je takový nešika, že mu to většinou zase hned upadne a já to zase vezmu a jdu s tím k němu. A představte si – on z toho má ještě radost a chválí mě!!!

Skoro každý den jezdím autem, to se mi docela líbí, ale z té cesty skoro nic nemám. Jednak jsem v přepravce, ale hlavně vždycky za chvilku usnu.  No a taky se kamarádím s vozíky, co má Jarka. Pod tím mechanickým jsem rád ležel, ale teď už se tam hůř vejdu. Ale moc pěkně se běhá za tím elektrickým nebo vedle něj. A když běžím pěkně vedle, všichni mě chválí a říkají, že jsem moc šikovný pejsek.

Láďa o mě říká, že 23,5 hodin denně jsem andílek, ale ta zbývající půlhodina prý stojí za to. To jsem prý piraňa křížená s tasmánským tygrem. Když mě to kousání tak baví!!! Jenže Láďa i Jarka se na mě vždycky zlobí, když koušu. S Lordíkem teď taky není moc legrace, je po operaci a má zavázanou nohu. Tak mě všichni hlídají, abych ho moc nezlobil.

Všichni se už moc těší na jaro. Sice ještě nevím, co to je, ale asi to bude něco pěkného. Tak to se nechám překvapit a až zjistím, co to jaro opravdu je, zase se ozvu.

Váš

Gryf

(diktoval Gryfík, zapsal Láďa)