Naše zkušenost s Gábinkou
Dobrý den,
chtěla bych se s Vámi podělit o jednu naši zkušenost s Gábinkou. Když jsme ji dostali, měli jsme velkou radost. I když nám cvičitelé doporučovali, ať jsme přísní, mysleli jsme, že když trošičku povolíme a rozmazlíme ji, nebude to vadit.
Když jsme měli Gábinu tři měsíce, odjeli jsme do lázní. Tam jsme potkali pana Skalku se synem a jejich asistenčním psem a vyměňovali jsme si zkušenosti.Pan Skalka nám doporučil, že je dobré být na psa hodně přísný, protože když někam jdete, je dobré starat se jen o dítě a ne ještě o psa. Ten, když poslouchá, můžete se na něj spolehnout, kam ho posadíte, tam zůstane a máte o půl starosti méně. Řekl, že i když něco ve výchově psa pokazíme, dá se to napravit. Za dobré rady musíme panu Skalkovi poděkovat a uznat, že je lepší cvičitele poslouchat a na psa být přísní. Když je pes dobře vycvičený, můžete s ním jít beze strachu všude.
Syn byl loni na operaci kyčle, strávili jsme v nemocnici 9 dnů. To bylo ještě dobré, ale když jsme šli po šesti týdnech na sundání sádry, nastaly komplikace a museli jsme být v nemocnici tři týdny. Manžel byl v práci, dcera ve škole a Gábina byla poprvé tak dlouho sama doma. Když jsme se vrátili z nemocnice, začala mě Gábina trestat za to, že jsem ji doma nechala samotnou. Když jsem odešla z bytu, rozházela celý odpadkový koš. Udělala to třikrát a zkoušela mně. Nepovolila jsem a dnes je zase vše OK. Stačí se na ni jen přísně podívat a nemusím ani nic říkat. A když přece, stačí jen říct "ani to nezkoušej", Gábi se jen podívá a šlape jak hodinky.
Chodí k nám na návštěvu neteř s roční dcerkou. Ta Gábinu miluje, hraje si s ní, válí se po ní a já jsem ráda, že se na Gabču mohu spolehnout, že Viktorku neshodí ani jí nijak neublíží. Tak si myslím, že je jen na nás, jestli chceme mít doma rozmazleného divokého psa a hodně práce, nebo poslušného, na kterého je spolehnutí a pak i méně práce, jako je naše Gábinka.
Hanáková
