Bez Freda si život už nedovedeme představit
Milé pomocné tlapky,
tak se nám blíží konec dalšího společného roku a já přemýšlím, co jsme za ten rok všechno spolu prožili.
Fredík je už naprosto neodmyslitelnou součástí naší rodiny a život bez něj si už nedovedeme představit.
Přesto, že nás už všichni v našem okolí znají, tak se stále zajímají o naše soužití s Fredíkem. Říkají, že je vidět jak Matýskovi prospívá, že má u sebe Fredíka.
V dubnu byl Matýsek na operaci a pooperační domácí péče byla opravdu náročná a dlouhá. Nějakou dobu nemohl sedět, stát ani chodit. Dlouho jsme nemohli ani cvičit. Ale Fredík nám byl obrovskou oporou. Nehnul se od Matýska ani na krok, jakoby věděl, že Matýsek jeho pomoc a přítomnost potřebuje ještě více než dříve.
Když jsem tak koukala na naše první společné fotky s Fredem, byl Matýsek ještě takový malinkatý drobeček.
A od září je z něj už veliký školák.
Musím říct, že první setkání Freda asi z 90 dětmi bylo rozpačité a zmatené.
Velmi rychle okoukal "terén" a i děti jsme museli poučit proč vlastně máme Fredíka a jak se k němu chovat. Všichni nás přijali velmi srdečně a respektují nás. Přesto je Fredík obrovskou "atrakcí " a každé ráno na nás čeká skupinka dětí aby Fredíka pozdravila. Samozřejmě by ho všichni chtěli mít doma. Byli hodně zklamání když zjistili, že Fred s nima ve škole nebude. Ale Matýsek zatím nezvládá dávat Fredíkovi všechny povely a ve větší společnosti je hodně roztěkaný a nesoustředěný. Takže jsme se s paní ředitelkou domluvili, že Fredík bude Matyho do školy zatím jenom doprovázet a až bude starší nechá si ho ve škole u sebe. Momentálně to Matýsek nezvládá.
Doma je to ale jiné. Tam jsou kluci sehraní a všechno klape tak jak má. Nošení věcí, podávání, přenášení, otevírání dveří, všechno je obrovská zábava a Fredík to dělá s radostí. Miluje vysvlékání oblečení, hlavně čepice a rukavic. A co teprve když přijedeme z obchodu a vybalujeme nákup z auta, to je radosti. Když k nám přijede na návštěvu babička už od dveří ji odebírá tašku a nese dovnitř. Je to prostě náš miláček a děkujeme za něj. Obohatil náš život a posunul nás zase o kus dál.
Krásný zbytek roku a na silvestra málo petard aby se pejsci nebáli přejí Lipničtí
Milé pomocné tlapky,
tak se nám blíží konec dalšího společného roku a já přemýšlím, co jsme za ten rok všechno spolu prožili.
Fredík je už naprosto neodmyslitelnou součástí naší rodiny a život bez něj si už nedovedeme představit.
Přesto, že nás už všichni v našem okolí znají, tak se stále zajímají o naše soužití s Fredíkem. Říkají, že je vidět jak Matýskovi prospívá, že má u sebe Fredíka.
V dubnu byl Matýsek na operaci a pooperační domácí péče byla opravdu náročná a dlouhá. Nějakou dobu nemohl sedět, stát ani chodit. Dlouho jsme nemohli ani cvičit. Ale Fredík nám byl obrovskou oporou. Nehnul se od Matýska ani na krok, jakoby věděl, že Matýsek jeho pomoc a přítomnost potřebuje ještě více než dříve.
Když jsem tak koukala na naše první společné fotky s Fredem, byl Matýsek ještě takový malinkatý drobeček.
A od září je z něj už veliký školák.
Musím říct, že první setkání Freda asi z 90 dětmi bylo rozpačité a zmatené.
Velmi rychle okoukal "terén" a i děti jsme museli poučit proč vlastně máme Fredíka a jak se k němu chovat. Všichni nás přijali velmi srdečně a respektují nás. Přesto je Fredík obrovskou "atrakcí " a každé ráno na nás čeká skupinka dětí aby Fredíka pozdravila. Samozřejmě by ho všichni chtěli mít doma. Byli hodně zklamání když zjistili, že Fred s nima ve škole nebude. Ale Matýsek zatím nezvládá dávat Fredíkovi všechny povely a ve větší společnosti je hodně roztěkaný a nesoustředěný. Takže jsme se s paní ředitelkou domluvili, že Fredík bude Matyho do školy zatím jenom doprovázet a až bude starší nechá si ho ve škole u sebe. Momentálně to Matýsek nezvládá.
Doma je to ale jiné. Tam jsou kluci sehraní a všechno klape tak jak má. Nošení věcí, podávání, přenášení, otevírání dveří, všechno je obrovská zábava a Fredík to dělá s radostí. Miluje vysvlékání oblečení, hlavně čepice a rukavic. A co teprve když přijedeme z obchodu a vybalujeme nákup z auta, to je radosti. Když k nám přijede na návštěvu babička už od dveří ji odebírá tašku a nese dovnitř. Je to prostě náš miláček a děkujeme za něj. Obohatil náš život a posunul nás zase o kus dál.
Krásný zbytek roku a na silvestra málo petard aby se pejsci nebáli přejí Lipničtí
