Parťák, který mě v tom nenechá
Slovy klasika se dá konstatovat: „Od minule se během mé služby nic zvláštního nestalo!“ A když se nad tímto sdělením zamyslíme, tak bychom mohli s klidným srdcem říci, že je to vlastně dobře a report ukončit. Vždyť pejsek je zdravý, pracuje jak má a všichni jsme spokojení.
Ale jak tedy to „nic zvláštního“ probíhalo? Čas utíká jako voda a než se člověk naděje, je pryč zima, jaro a už je léto. Foxy trpělivě, za občasnou odměnu, dokola podává spadlé bačkory, otevírá či zavírá dveře, nosí klíče k vrátkům návštěvám. O podávání spadlých tužek, dokladů a spousty nejrůznějších dalších věcí nemluvě. Zvláště kapesník si jako předmět na podávání pochvaluje. Jak se již minule ukázalo, jednou z nejdůležitějších věcí je abych měl neustále o ruce telefon. A o to se Foxy stará opravdu příkladně. Kdykoliv když ho nemám u sebe, neomylně se telefon během chvilky začne pohybovat a v mžiku ho mám opět na klíně. Co kdyby bylo potřeba zavolat… Trochu mě vlastně děsí, že se s postupem času pravděpodobnost nějaké té „krizovky“ zvyšuje, na druhou stranu ale vím, že mám vedle sebe stále parťáka, který mě v tom nenechá. Což již Foxy ostatně dokázala.
Zvláštní to sice nebylo, ale v běžné rutině jedno neobvyklé zpříjemnění ano. Situace nás s nastupujícím létem přinutila vyrazit do jižních Čech a přenocovat v Třeboni. Toto krásné historické město uprostřed rybníků je sice turistickým centrem regionu, ovšem možností bezbariérového ubytování úplně mnoho nenabízí. Pokud člověk potřebuje zůstat na jednu či dvě noci, hned vypadne možnost využití lázeňských zařízení. Po vyloučení přístupného penzionu se striktním zákazem psů (za drsné dohadování to nestojí) zbývají dvě možnosti. Hotel Zlatá hvězda přímo na náměstí a Hotel Svět. Jelikož byl jediný bezbariérový pokoj v Hotelu Zlatá hvězda obsazen, s velkou úlevou jsme zarezervovali bezbariérový pokoj v Hotelu Svět, kde jsou i asistenční pejsci bez mrknutí oka vítáni. A vlastně to byla výhra. Jak jeho název napovídá, leží v nedalekém sousedství Lázní Aurora, hned vedle rybníka Svět. Ubytování je bezvadné, i koupelna je opravdu „bezba“ což někdy stále i přes ujišťování hapruje. A jelikož naše Foxy miluje možnost zalézt do nějaké boudičky, byla uchvácena i ona. Místečko pod stolkem obklopeným z obou stran skříňkami bylo pro odpočinek ideální. Jediná věc nás trošku strašila a to, že recepce s hlavním vchodem zavírá v 10 večer a dál je možné použít jen noční vchod s cca 5 cm schůdkem (prahem), který se nám zdál poněkud úzký. Nakonec to není tak špatné, neb jsem projel i já s vozíkem šíře 70+, takže to už vlastně projde každý :-D
A pozor. Když se ráno probudíte, pak nejlépe hladoví. Snídaně, které jsou v hotelu k dispozici, jsou prostě Boží!
Když už jsme se v té Třeboni ocitli, udělali jsme si čas a vyrazili také do centra. Má to výhodu, i když to na mapě vypadá jako štreka, všude je blízko. Jen po těch kostkách v okolí pivovaru a kostela se musí pomalu, protože to drncá. Ze zámeckého areálu, do kterého vstoupíte přímo z náměstí, si jako vozíčkáři samostatně užijeme prakticky jen exteriéry, zámeckou kavárnu a hlavně krásný zámecký park, který je velmi dobře přístupný. Pokud by chtěl někdo na prohlídku, bude potřebovat silné pomocníky. Petr Vok s námi prostě úplně nepočítal. Ve večerních hodinách se ale v letní turistické sezóně konají pěkná představení na vnitřním nádvoří, kam se dostaneme bez potíží. I my jsme se tak přenesli do časů historických, přičemž Foxy bravurně zvládla i nezbytné závěrečné dělové salvy.
O kousek dál, za rybníkem Svět je do nádherného parku zasazena Schwarzenberská hrobka, která také stojí za návštěvu, i když opět jen zvenčí. Kdo má rád krásnou architekturu, určitě by tuto památku neměl ve svých plánech vynechat.
Pokud budete po prohlídce města hladoví a žízniví, na náměstí (a v přilehlých uličkách) se nabízí celá řada možností k občerstvení. My jsme zašli do restaurace historického Hotelu Bílý koníček na kapří hranolky. A byly výborné.
Tak to byla naše krátká „ochutnávka“ Třeboně, a už se těšíme, do jakých končin nás život nasměruje příště.
