Foxy v domácí bublině

Milé Pomocné tlapky,

trochu se bojím, aby naše pravidelné reporty nebyly v následujících měsících poněkud jednotvárné. Situace s epidemií se nelepší, ve skutečnosti spíše naopak, na očkování pro naší cílovou skupinu – sice rizikovou ale věkově mladší – se zcela zapomnělo, a vzhledem k tomu že lidé opatření výrazně odmítají respektovat, nezbývá nám, než se od rizika izolovat v domácí bublině.

Měsíc leden jsme tedy až na drobné výjimky trávili doma. Deštivé a „vlezlé“ počasí nám příliš nepřálo a tak jsme ani nemohli na delší procházky tak často, jak bychom si – a především Foxy – přáli. Naštěstí máme zahradu, kde se Foxy může proběhnout. Velmi vítanou pohybovou aktivitou je odnášení klíčů k brance. Když zazvoní zvonek, Foxy je ihned v pozoru u dveří, natěšená na splnění úkolu úprkem. A aby se snad náhodou „její“ klíč neztratil, vyžádá si ho od příchozího zpět, aby ho mohla opět úprkem zanést a podat páníčkovi. Tedy mě. :)

Denní režim máme trošku jednotvárný, ale jak jen to jde, snažíme se ho alespoň trochu ozvláštnit, abychom unikli ubíjejícímu stereotypu. Právě Foxy nám dává jasně najevo, že by v domácnosti neměl být žádný nepořádek a každou nemístně „odloženou“ věc bez prodlení přináší. Jako pomocnice je Foxy naprosto vzorná. Jakmile zaslechne že někde něco upadlo, hned je připravena k podávání. Každý den se snažíme procvičovat trochu více některý z povelů, a podávat různé věci. Postupem času se výrazně vylepšuje i styl, takže nyní již podávané věci nepokusuje a podává je pěkně „měkce“.

Nejčastějším „ostrým“ úkolem je pro Foxy podávání spadlých předmětů v okolí mého pracovního stolu. Ať již jde o tužky, propisky pravítko, nebo bločky, Foxy si vždy poradí a situaci s přehledem vyřeší. Druhou poměrně častou aktivitou je zavírání dveří po mém průjezdu. A pak telefon. Občas zůstane někde položený, a při zazvonění ho Foxy zcela bezpečně najde a přinese. A pokud cestou náhodou spadne obal, než dohovořím, mám i jej položený na klíně :).

Na konci ledna, jsme v rámci pololetních prázdnin odjeli na hory. To bylo jediné rozptýlení jinak nudného měsíce, které udělalo radost všem, a obzvláště Foxyně, protože poprvé viděla větší množství sněhu. Já se do závěje nevydal, dostal jsem se jen před barák, a tak venčení v zasněženém okolí, včetně procházky, zařídil zbytek rodiny.