První měsíce s Foxy
menu

První měsíce s Foxy

Milé Pomocné tlapky,

posíláme první společné pozdravy nově složeného týmu. V průběhu podzimu se nám opět proměnil život, neboť do něj začal postupnými kroky vstupovat, jako nástupce nezapomenutelného pomocníka Lakiho, nový asistenční pejsek.

Pod bedlivým dohledem cvičitelů na výcvikové základně Tlapek v Plzenci jsme v průběhu září úspěšně zvládli seznámení se psí slečnou Foxy, a po vzájemném „očuchání“ jsme si padli do oka. Plynule jsme tak přešli k prvnímu secvičování, během něhož se vychytávaly technické mouchy typu jak přesně je třeba podávat spadlé věci v případě sedu na mechanickém nebo elektrickém vozíku, jak bude možné na vozíku uchycení vodítek, a další drobnosti, které bylo potřeba docvičit. Například základy naší specialitky, kterou je odnášení klíčů k brance. První společnou noc byla Foxy maličko nervózní, ale zvládla to – vlastně se již dalo říci zvládli jsme to společně – docela dobře. Jen jsme si trochu museli vyjasnit, že pejskové v posteli opravdu nespí. Provedli jsme cvičnou návštěvu obchodního centra s výtahem a jezdícími schody, cvičné procházky a pomalu se loučili se seznamem věcí k docvičení. A také s podpisem pod závazkem, že si po docvičení chytrou hafinku Foxy s ďáblíky v očích rádi převezmeme.

Na samém konci listopadu přišlo na řadu závěrečné secvičování – opět ve výcvikovém bytě v Plzenci. Jako do všeho v letošním roce, i do plánování a vlastního secvičování zasáhl fenomén koronaviru, neboť mnoho obchodů a restaurace byly uzavřeny, čímž se také zúžila možnost návštěv a rozmanitost prostředí k cvičení. Řešily se detaily jako uchycení a zvonění mobilu, chůze u vozíku při níž Foxy přece jen trochu tahala a až příliš se zajímala o kolemjdoucí psy, přesnost podávání předmětů, nebo pokusování (přílišný stisk) při podávání věcí. Vše proběhlo jak mělo, a tak jsme v pondělí 1. prosince úspěšně složili závěrečnou zkoušku, rozloučili se a odjeli domů.

Loučení však nebylo na dlouho, neboť hned odpoledne přijela Foxy za námi domů v doprovodu Jirky Tomášů (nebo byl ten doprovod naopak?  ) – a to již na trvalo. Během chvíle prozkoumala nové bydlení včetně zahrady a čile se zajímala o zapomenuté věci. Od Tlapek dostala na cestu krásný měkký pelíšek, který rychle vzala za svůj. A nejen Ten.

Následovaly drobné úpravy v podobě instalace šňůrek na dveřích které nyní Foxy spolehlivě otevírá, zkoušení běžného denního rytmu, venčení na vyhrazeném místě zahrady a… a seznámení se skupinou polodivokých koček ze sousedství, které nemohly uvěřit, že pánem prostoru u nás nyní bude psí slečna Foxy.

Nejzajímavější byl ovšem úkol, který bylo nutné cvičit až na místě, a to odnášení klíčů k brance. Jirka Foxy vše vysvětlil a ukázal, a hrubý nácvik byl úspěšně zvládnut s tím, že dle rad vše v následujících dnech či týdnech budeme procvičovat a dolaďovat. Ostatně tak jako všechny ostatní činnosti.

S cvičitelem Jirkou jsme vyzkoušeli možné a snad i nemožné úkoly, prošli jsme okolí, nejčastější trasy, obchody i jízdu MHD, a navštívili našeho veterináře. Po pár dnech pilného domácího cvičení konečně nastal čas, kdy se s námi všemi Jirka rozloučil a, se slovy „kdyby něco jsem na telefonu“, odjel. V tu chvíli začalo to pravé soužití.

Jsou ale i věci, které Foxy zatím nezapomněla i když by měla. Přestože má krásný měkký pelíšek a pokusy o pobyt v posteli jsme jí již vymluvili, lákadlo v podobě pohovky je zatím opravdu silné a zkouší to. Říká si asi, že jako dáma přece nebude ležet na zemi .

Jelikož Foxy přišla v trochu nestandardním čase koronaviru, měla doma celou svou novou „smečku“. Tedy mě, mou manželku na homeoffice a dva kluky v domácí výuce. Když pak někdo odešel pryč z domu, byla nesvá, ale to se postupně také lepší.

Čas utekl jako voda a byly Vánoce. Foxy po svém pomáhala s úklidem, takže odložená prachovka či smetáček byly stále po ruce . Také všem (těm pár) příchozím nosila klíče. Velkou radost jí udělal dárek pod stromečkem .Velmi zvědaví jsme byli na její reakci na ohňostroje, ale vše zvládala na jedničku. Po tom svém prvním leknutí dokonce vše se zájmem sledovala.

Pak již přišel nový rok, ale o tom zase příště…