Forest mění Martině každodenní život

Forest se u nás zabydlel neuvěřitelně rychle. Pomáhá mi při běžných činnostech – podává věci, podporuje mě při polohování, doprovází mě ven. Dokonce se mnou byl i v práci a všichni si ho jen chválili. Je neskutečně vychovaný a šikovný.

Už teď Forest mění její každodenní život – a to hlavně díky vám.

V únoru jsme hodně řešili od Foresta oko. Pořád ho měl červené a zavřené. Proto jsem s ním navštívila našeho pana veterináře. Dostal antibiotické kapky. Po 10 dnech kontrola, ale oko se Forestovi nezlepšilo. Náš veterinář řekl, že pomůže jen operace. O této skutečnosti jsem ihned informovala paní Hanku Pirnerovou. Domluva byla taková, že se operace udělá v Plzni. Domluvili jsme si termín a cca do 14 dní jsme odjeli do Plzně. Druhý den si Hanka přijela pro Foresta a já si pro něho okolo 12h přijela na veterinární kliniku. Tam paní doktorka mi všechno okolo zákroku vysvětlila. I to že mu musela píchnout do druhého oka. Forestovi dala antibiotickou mast a léky proti bolesti. Forest byl šikovný pacient, nechával si dávat mastičku antibiotickou do očí. Dokonce si i na límec zvykl. Měl klidový režim, tak si užíval odpočinek. Jenže moc dlouho mu to nevydrželo. Forest je asisťák tělem i duší. Jak slyšel něco spadnout, či mě zvonil mobil šel a podával. Po 14 dnech kontrola na veterinární ordinaci a u toho šli i stehy z oka dolů. Foresta, ale stále oko zlobilo, tak dostal ještě kapky do očí. Nechtěl vůbec otvírat oko, pořád ho nechával zavřené. Potom mě napadlo mu dělat jemnou oční masáž, která se ukázala jako prospěšná. Postupně začal Forest oko pomalu otvírat, až přišel den a oko už nechal úplně otevřené. Měli jsme poslední kontrolu na veterinární ordinaci, kde paní doktorka už dovolila Forestovi plnou zátěž. Já jsem ještě zavolala Hanče Pirnerové, abych věděla jak zatěžovat s ohlávkou. Ta mi řekla, že pomalu po krátkých intervalech mám dávat Forestovi už ohlávku. To je asi všechno z naší zdravotní stránky. Dokonce i já jsem už ukončila dlouhodobou nespokojenost práce.

S Forestem jsme zase spolu začali chodit do práce. Moc si to tam užívá. Oblíbil si tam jednu naší klientku paní Ivanku, u které měl dovoleno si i lehnout k ní do postele. Potom společně usnuli. Naše paní doktorka co jí máme v pondělí na směně, se na něho pokaždé moc těší a Forest moc dobře ví, že ji dovolím na pohlazení a už celý natěšený sedí v kleci a čeká na ten okamžik kdy tu klec otevřu a dám povel, že muže.

Jeden den jsme dokonce měli velikonoční jarmark, tak jsem ho tam na malou chvilku vzala. Do práce se mnou jezdí rád, těší se na práci se mnou, na mé kolegyně i na to že udělá malou canisterapii. Po ní je potom zasloužený odpočinek. Má tam své místo i svojí klec v které ho nikdo neruší. V době oběda na něho vždy koukají stále klientky, které tam jsou už delší dobu a chválí ho jak je šikovný. No a Forest Jako každý to moc rád poslouchá, hlavu v kleci cpe úplně směrem k nim. Po práci někdy jako relaxační odpočinek s Forestem spolu máme procházku ke splavu, co je kousek od našeho baráku. Máme to tam jak on, tak i já velice rádi. Je tam krásná příroda, procházka kolem Ondry, potom se dá projít loukou až do menšího lesa.

Také moc rád chodím inakupovat. Vždy poslušně počkám u košíku než panička tam nachází nákup. Ona totiž nerada chodí nakupovat, tak to má vždy rychle v koši naházené. Nejraději má zastávku na kávu, když to tam páníčka vezme. Vezme sebou Pavlu, to je její dcera, a Didiho, to je od Pavly asistenční pes. My si pěkně lehneme a sledujeme co se vše okolo děje. Sem tam se stane, že nás chce někdo pohladit, ale páníčka je velice bystrá a rychlá. I kdybych já chtěl a to já někdy bych chtěl, ona ihned vše zatrhne. Pěkně dokáže vysvětlit proč nás nikdo nesmí hladit. Lidé jsou různé. Buď pochopení, nebo značnou na paničku brblat. Ale jí to je jedno. Je na mě v tomto směru velice přísná. Ale já vím, že to tak musí být. Doma máme mazlící a hrací chvilku každý den. To mám moc rád...

Tak to by bylo pro dnešek od nás asi všechno.

Všechny Vás moc zdravíme.

Forest a Martina