Soužití s Finnem
Náš druhý měsíc s Finnem:
První půlku května jsme celá rodina strávili v Praze v Jedličkově ústavu, kde jsme byli s Péťou na reha pobytu. Cestu do Prahy jsme zvladli super. Pobyt se nám vyvedl skvěle, s Finnem jsme absolvovali cestu metrem. Finn vše zvládl skvěle i přes počáteční nejistotu. Prošli jsme se historickým centrem, zavítali jsme do velkého parku Stromovka, navštívili Vyšehrad a zašli také do kavárny. Finn se v novém prostředí, kde jsme bydleli, rychle zorientoval. Měl své místo na spaní včetně jeho deky, svou misku s oblíbenými granulemi. Žádný problém se nevyskytl (tak doufám, že příští rok nás uvítají opět).
Po návratu z Prahy se vše vrátilo opět do starých kolejí. Péťa zase začal chodit do školy, takže následoval klasický denní režim, na jaký jsme byli zvyklí. Občas Péťa dává Finnovi zabrat, dává mu mnoho povelů za sebou, takže pes někdy tápe a neví, na čem je :-). Ale vždy syna rychle usměrním a vysvětlím mu, jak se k Finnovi chovat.
Náš mladší syn Romča si zpočátku Finna moc nevšímal, ale v poslední době jsme zaznamenali, že se mu "věnuje" více, než by měl, tak jsem mu musela zdůraznit, proč je Finn tady, že je tady pro Péťu a že mu bude v životě hodně pomáhat. Romča to na štěstí pochopil a zase je vše v pořádku.
Povely plní Finn velmi dobře. Pomáhá Péťovi při běžných každodenních úkonech, přinese mu oblečení, Péťa si o něj často opírá nohy a Finn mu je zahřívá. Také provádíme canisterapii, která se Péťovi velmi líbí.
Pokud bych měla celkově zhodnotit těch několik týdnů, co s námi Finn žije, tak musím konstatovat, že je pro Péťu i celou naši rodinu velkým přínosem. Péťovi Finn pomáhá nejen tím, že mu něco podá či přinese nebo že s ním rehabilituje, ale hlavně psychicky se syn zlepšil. A to se příznivě projevilo na celé naší rodině, je cítit menší napětí a myslím si, že žijeme radostnější život :-).
M. Dluhošová
