Zpráva ze soužití Terky a Febbie
Ahoj Hani,
tak jsem se před koncem roku, světe div se, dokopala k tomu, abych sepsala hlášení :-)
Ale asi nebudeš nadšená, Fíbě dost silně konkuruje Mates (syn 2 roky), spíše přebral její roli. Prostě rozvěcí, otvírá, podává vše, zpravidla s bojovým pokřikem a během tak, aby to Fíba nemohla stihnout. Fíba, jakožto moudrá dáma, se s ním nepře. Zato ale Mates zkouší dávat povely Fíbě, a světe div se, Fíba mu už občas rozumí a věc podá.
Jinak teda vidím bledě to, že bychom se měli zúčastnit jarních rekondicí. Hádej proč? Ano ano, kromě Matese, se k nám v květnu chystá vrána či čáp (ještě nevíme), s novým přírůstkem. Takže klasika, první tři měsíce Fíba po ránu občas blinkala (když jsem byla těhotná s Matesem, tak se jí to taky stávalo, takže už mě to nepřekvapilo), takovou tu zelenou pěnu, ale teď už mi nebývá zle, tak s tím přestala. Ona je děsně empatická. Zase je hrozně mazlivá a myslím, že už jsem v jejích očích stoupla na první místo. :) Tak snad mi za ty Fíbiny několikatýdenní prázdniny hlavu trhat nebudeš, ale to bych prakticky pořád musela ječet na oba dva, na což ani jeden nejsou zvyklí a mojí nevoli těžce nesou. Ono se to zlepší, Mates pobere více rozumu a posune se z role asistenčního psa trochu dál :) Musím ale říct, že se obě mé děti Fíba i Mates, absolutně milují a když jde Mates třeba s babičkou ven, Fíba smutně kouká a vzdychá. Naopak když jde Tom třeba jen na otočku s Fíbou, Mates vydrží celých deset minut stát u dvěří a brečet, a ptát se, kde je Fíba. Prostě děti...
Pa pa Terka