Tři roky s Fandou

Vážené tlapky,

jak se zpívá v písničce Karla Gotta „čas letí jako bláznivý…“. Jsou to přesně tři krásné roky, kdy Hanka s Petrem zaparkovali u našeho baráku, z dodávky vyskočil Fanda, abychom spolu vytvořili nerozlučnou dvojici.

V uplynulém období jsme absolvovali víkendové akce, jako každého půl roku bodyguarda v Javoříčku a jako každý rok sraz dálavských táborníků v Domašově nad Bystřicí. Tam jsme ho zkusili nechávat na volno, aby nebyl pořád přivázaný k vozíku. Sem tam se trochu proběhl, ale převážně se držel u nás.

Jinak je vše při starém. Hlídání domu, chytání prasátek a stínů. Opakování naučených dovedností, chození na procházky a na fotbal. Ale co nemá rád, je haltina. Když vidí, že jí dostane, tak se snaží schovat a dost neochotně přijde na přivolání. A když potom někde zastavíme, snaží se jí sundat.

Přes zimu se na procházky chodilo hůř, tak Fanda trochu přibral, ale už to shazuje.

Na festivalu Hrady a na rekondicích se uvidíme.

 

Mějte se fajn.

Zdraví Vás Fanda a Petr.