Rok a půl s Fandou

Milí tlapáci,

právě jsme oslavili rok a půl, co do naší rodiny přibyl „jako peklo černý, pomocník můj věrný“, ale především skvělý kamarád, fleťák Fanda. V pohodě zvládá naučené činnosti, především podávání věcí, které je pro mě nejdůležitější. Kromě trénování doma, sem tam upustím propisku, peněženku nebo mobil na procházce a Fanda mi to podá, i když je na vodítku. Vedle vozíku chodí bez problémů, jen se někdy lekne šramotu vedle něj, třeba když vyletí pták z křoví. Na dvoře trénujeme odložení, které taky zvládá v pohodě. Když ho pustím na zahradu, pořádně se proběhne, a pak nahání stíny ptáků. To je jeho oblíbená hra, vydrží je sledovat a běhat za nimi hodinu i víc. To samé platí pro prasátka, i z těch se může zbláznit a snaží se je chytit.

Fanda má taky plno kamarádů. Ať už jsou to naši kočičí, které sem tam preventivně prožene, aby nezlenivěli a neztloustli. Občas mu obsadí pelíšek, tak si lehne do postele vedle mě. Anebo psí kamarádky našich dcer, se kterými se často stýkáme.

Kromě pravidelných návštěv fotbalu jsme podnikli výlet do ZOO na Svatém Kopečku, dvakrát jsme byli na hasičské soutěži a zúčastnili se sousedského gulášfestu. V listopadu jsme v Plzni úspěšně absolvovali rekondice. Teď už se těšíme na jaro, abychom mohli trávit víc času venku a na procházkách.

To je zatím vše, o co jsme se s Vámi chtěli podělit. Mějte se fajn.

Petr a Fanda.