S asistenčním psem v Řecku
menu

S asistenčním psem v Řecku

Ráda bych se s vámi podělila o zážitky z našeho letního cestování. Letos v létě jsme já, Falco, moje starší sestra a mamka vyrazili na měsíční dovolenou do Řecka.

Byla to trochu netradiční cesta, protože jsme nejeli s žádnou cestovní kanceláří, ale svým autem. Chtěli jsme mít hodně zážitků a rozhodly se, že si uděláme tak trochu dvě dovolené v jedné. Autem jsme jeli z Čech do Benátek, tam jsme byli jeden den, prošli si malebné, známé, netradiční městečko, ochutnali naší oblíbenou italskou kuchyni, ubytovali jsme se v pěkném místním hotýlku a pořádně se vyspali, protože dopoledne v 11 hodin jsme museli být v místním přístavu, odkud nám vyplouval trajekt směr Řecko. Co se týče Itálie bych zde ráda zmínila velmi milý a vstřícný přístup místních obyvatel k lidem na vozíčku a asistenčním psům.

Nemilé překvapení nás však čekalo na palubě trajektu, který již patřil řecké plavební společnosti. Řekové na rozdíl od Italů psy rádi nemají. Hned na uvítanou nám chtěli Falca zavřít do kotce. To jsme samozřejmě tvrdě odmítli, protože Falco není zvyklý být bez nás v cizím prostředí a plavba trvala 22 hodin. Nebyla to tedy zrovna krátká doba a tak jsme se na večer když už na palubě byla zima a silně foukal vítr přesunuli do interiéru lodi. To jsme ovšem netušili, že tím nastane další problém. Loď byla luxusně zařízena včetně kaváren, restaurace a obchodů. Samozřejmě, že v určitých místech byly koberce a to byl právě pro nás problém, protože posádka se na nás dost nemile ohradila, že se psem nesmíme právě do prostor kde jsou koberce. Nejdřív jsem se snažila jim anglicky vysvětlit význam asistenční pes, ale to se minulo účinkem a tak nám nezbylo nic jiného než opakovat, že nerozumíme. Jediné co jsme pak udělali bylo, že když některá z nás chtěla jít do restaurace nebo někam jinam kam Falco nesměl tak jsme šly vždy 2 a jedna byla s Falcem ve velké hale lodi, kde byl tedy také koberec, ale dál jsme s Falcem nešly a na palubě opravdu přes noc zůstat odmítli.Tak jsme jen čekali jestli nás v průběhu plavby i se psem hodí přes palubu do moře :-). Sice s problémy, ale plavbu jsme nakonec absolvovali  úspěšně a druhý den ráno dopluli do řeckého přístavu v městečku Igoumenitsa kde jsme vystupovali i když to konec našeho cestování ještě tak úplně nebyl, protože na dovolenou jsme jeli na Olympskou rivieru do vesničky Leptokaria, která byla vzdálena zhruba ještě tak 3 a půl hodiny cesty. Ještě jsme lodi zamávali a pokračovali dál opět autem.

Když jsme unaveni po dlouhé cestě konečně dorazili na místo, čekala na nás naše babička, která tam byla už o několik měsíců dřív a zařídila nám ubytování u své známé, kde tedy s Falcem problém nebyl. Byla to rodina s dvěma dětmi a paní z Čech co se do Řecka provdala. Bydleli v 2 patrovém domku a spodní patro vždy na léto pronajímali turistům. Ubytovali jsme se a večer si šli po dlouhé cestě brzy lehnout.

Ráno když jsme šli Falca vyvenčit začaly další problémy. Jak už jsem psala v úvodu vztah k psům v Řecku opravdu není vřelý a to jsme také hned pocítili. Samozřejmě, že když jdeme s Falcem na procházku máme vždy s sebou sáček (kterých jsme měly dostatek z domova, protože tam je opravdu nenajdete :-)) a po Falcovi vše uklidíme. Když se, ale vyvenčí do kouta zarostlého vysokou trávou, kam se pomalu ani člověk nedostane a potulní psi, kterých je v Řecku opravdu hodně se tam venčí také tak jsme nepovažovali za důležité nic uklízet. Místní lidé, ale měli jiný názor a hned na nás opět začali něco řecky pokřikovat a samozřejmě jsme pochopily o co jim šlo. Tak jsme se tedy pokusily do té vysoké trávy nějak vlézt a uklidit po Falcovi. Když to samé trvalo asi další 3 dny měli jsme chuť po týdnu odjet. Falco byl chudák navíc už z toho tak vyplašený, že už se bál kdekoliv i vyčůrat, aby někdo zase nezačal nadávat.

Problémy nastaly také ve chvíli kdy jsme se vydali na pláž k moři. Samozřejmě ani do moře Falco nesměl, ale na to už jsme opravdu nereagovaly, protože jsme si blbostí místních opravdu nechtěli kazit dovolenou. Navíc zakažte Labradorovi aby se koupal, když jste měsíc denně u vody :-). Tak jsme zbytek dovolené už jenom stále opakovaly, že nerozumíme a všichni i s Falcem se vesele koupali :-).

Abych stále nepsala jen negativní zážitky tak když už jsme si na místní podmínky zvykli a aklimatizovali se podnikali jsme také spoustu krásných výletů například do nedaleko vzdáleného starobylého městečka Panteleimon, do Olympského národního parku, do městečka Litochoro kde byla moc pěkná místní farma, do Byzantského muzea v městečku Vergina a nebo na zříceninu hradu Platamonas. Výlety byly pěkné, ale s vozíkem také náročné, protože většinou to nebylo pro vozíčkáře přizpůsobené. Protože mám, ale skvělou rodinu vždycky mi pomohly abych se všude také dostala a měla co nejvíc hezkých vzpomínek a zážitků.

Rozhodně nemůžu říct, že Řecko je země, která by mi nějak přirostla k srdci. Asi je to právě těmi zpočátku negativními zkušenostmi a nebo, že by místní kuchyní, kterou jsem si neoblíbila?. Každopádně za ten měsíc už jsem si tam docela zvykla a musím říct, že třeba takový Olymp ve východu slunce je nádherný a to jinde než v Řecku těžko uvidím.

Září 2010  Lucie Faldusová