Ezrovy Vánoce 2005
menu

Ezrovy Vánoce 2005

Vánoce. Čas shonu, nákupů, vůně cukroví, radostí a návštěv. A také různých tradicí.

Ani naše rodina není výjimkou. Konečně nastal Štědrý den. Po bytě to voní jehličím, rybí polévkou a smaženým kaprem. Než zasedneme ke štědrovečernímu stolu, nesmíme zapomenout na domácí zvířata. I ona si dnes zaslouží něco svátečního. Kočičky rybí ocas a pes Baryk rybí polévku.

Jen můj asistenční pes Ezro vše pozoruje smutnýma očima. Na něj zbudou zase jen psí granule. No, třeba bude něco pod stromečkem i pro mě- čtu z jeho očí. Už se nemůže dočkat, až půjde ke stromečku. Musí přece pomáhat při rozdávání dárku. A je tady i dárek pro něj.

Snad jen psi a malé děti se dokáží tak bezprostředně a nespoutaně radovat. Letos dostal psí činku. Rozbalování dárků musí stranou. Ezro si vynucuje pozornost. Pak spokojeně usíná s hračkou opřenou o čumák. Co kdyby mu ji chtěli sebrat. Vypadá komicky a spokojeně. Lidské srdíčko se nad ním musí rozplývat.

Pak přicházejí dva rušné a pro všechny náročné dny. Naše vánoční tradice - první svátek vánoční jedeme navštívit rodiče do domova důchodců. Tam jezdí Ezro tuze rád. Dědoušci a babičky ho hladí, ale hlavně - čekají na něj ti jeho a také - no přece tolik milovaný sýr a k němu laskání babičky a dědečka. Všichni se loučí neradi.

Další sváteční den. Od rána vládne shon a ruch. Dnes se doma sejde celá rodina. Erzo leží ve svém pelíšku a vše smutně pozoruje. Tolik vůní a dobrot. Ještě že jsou tady děti, které ho chodí hladit a pusinkovat . Konečně večer. Doma zavládl klid. Všichni odešli. Euro snědl svoji misku granulí - a přitom na stole voní mísy cukroví, a natáhl se ke stromečku. Vánoční pohoda.

Skončily svátky vánoční, ale ne sváteční tradice - zubař. Jako každý rok tak i letos mě zlobí zuby. Venku je škaredě a tak vysvětluji Ezrovi, že bude chvíli sám doma. Je to divné, vůbec neprotestuje a klidně leží. Mělo mě napadnout, že něco kuje. Vracíme se poměrně brzy.

Děje se něco zvláštního, co nevěstí nic dobrého. Ezro mi neběží otevřít dveře, ani radostně nevrtí ocasem. Leží na svém místě a koulí očima. "Ezouši, co jsi provedl?", zvyšuji hlas projíždím bytem. Napadlo mě, že třeba shodil stromek. Ale ten stojí na svém místě. Zrak mi padne na stůl, kde ráno ležely dvě mísy plné cukroví . Teď se na mně smutně dívá jeden rohlíček.

Ezro mi leží u nohou a tuší, že mu to neprojde. Neprošlo - vyprášila jsem mu kožich. Vůbec neprotestoval. V jeho bezelstných očích jsem četla: "No co, udělal jsem si psí vánoce. Mám na to snad také právo!" No řekněte, můžu se na něj dál zlobit? Jsou svátky, odchází starý rok, je čas předsevzetí a odpouštění.

A tak ti milý Ezro odpouštím, ale příště si dám lepší pozor na tvoji mazanost.

Hezký Nový rok všem lidem a zvířátkům.

Zdena Vojčíková