Povídání po půl roce
Ahoj všichni z Tlapek,
vím že mám tentokrát opravdové zpoždění se psaním zprávy, ale nějak se záležitosti co dlouhou dobu počkaly začaly dávat do pohybu a musely se řešit i věci okolo toho a nezbylo času na nic jiného. Ale teď už je skoro vše za námi a já se konečně dostávám za počítač nejen z pracovních povinností, ale proto abych Vám napsala, jak se nám vede.
Je to už stará písnička ale u nás se neděje nic divného nebo nic co by nebylo v pořádku. Půlrok utekl jako voda. Ema je pořád dobře naladěné stvoření a máme s ní spoustu radosti. Pravda, sem tam zkouší, jestli náhodou v nějakém povelu přece jenom nepolevíme, jako že podávání ji občas dlouho trvá, nebo že čeká jestli si to přece jenom s povelem otevři dveře a jdi nerozmyslíme a nezměníme směr. Ale většinou na další povelování poslechne. Ona si je moc dobře vědoma toho že je miláček a snad čeká, že ji něco sem tam odpustíme. J Ale my se na ni snažíme být tvrdí a důslední. Nese to své ovoce...
Ema je nejen pes asistenční , ale stala se miláčkem celé naši rodiny a to nemluvím jen o mně a manželovi. Je hrozná legrace jak se těší z toho, když k nám chodí stálé návštěvy (rodina) a ona jakmile je cítí za dveřmi tak to dává najevo radostí a tím že čeká na rohožce u dveří. Na mamku už je zvyklá, ta je tady skoro každý den, když není doma manžel. Ale úplně nejvíc oddaně čeká na manžela. Má ohromnou radost z toho, že má tu svou smečku po jeho návratu konečně po kupě.
Onehda jsem ji musela nechat s manželem doma. Šla jsem do porodnice na návštěvu a tam by ji nepustili – jak mně kamarádka co tam zrovna byla s čerstvě narozeným miminkem informovala. Ema byla beze mě cca 4 hodinky (ještě jsem po cestě domů něco vyřizovala) a když jsem se vrátila, málem mně radostí povalila z vozíku. To bylo přivítání!
Jinak mám dobrou zprávu, jak se mi podařilo Emu tak vykrmit a máme teď tu „dietu“ J tak už se nám podařilo shodit 2 kg! Ještě jedno kilo a budeme na naši předchozí váze! Svědčí jí to víc a i Petr měl zřejmě pravdu že tu halti ohlávku č.2 měla malou, protože byla „spravená“ i v čenichu – ne halti ale Ema J Byla to taková roztomilá kulička.
Za dobu co Emu máme, jsme se naučili i pár automatických kousků – jako to podání klíčů a mobilu než vyjdeme ven. Ale jak říkal Petr, některé věci se stávají automatické natolik, že je pes dělá i bez povelu. Takže Ema když uzná za vhodné že je čas jít ven, nebo se prostě nudí, jde do chodby a donese klíče, které nechávám na stálém místě. Pak když mi je donese tak se hrdinsky tváří jak je šikovná.
Zvládá i velké množství lidí a hluk. Byla účastníkem na dvou svatbách a ani to jak se u ní všichni zastavovali a obdivovali ji, ji nevyvedlo z míry.
Ale jsem překvapená, kolik lidí stále nic neví o asistenčních pejscích. Stává se mi, že když jdeme po ulici tak nás lidi zastavují a dokonce se mě ptají, jestli mám zrakovou vadu nebo jestli nejsem úplně slepá, když mám asistenčního pejska. Vím, zní to divně, vždyť sedím na vozíku, který i sama řídím tak jak bych mohla být úplně nevidoucí (jako že tedy ani zrakovou vadu nemám)! Tady vidíte, jaké schopnosti lidé asistenčním pejskům přisuzují. Téměř lidské vodící. No a já pak vysvětluji,, že asistenční pes je něco jiného než pes vodící a lidé se mně pak ptají, co všechno pro mě Ema dělá a nestačí se divit, když jim to všechno povím. Možná by byla dobrá nějaká osvěta mezi dospělými tady u nás na Moravě. Naopak děti zastavují své rodiče, když nás míjejí a vysvětlují že „ten pejsek“ je asistenční a že mi pomáhá…. Je to docela legrace když děti ví víc než dospělí.
A mám takový dojem, že po půl roce mi končí milá „povinnost“ psát každý měsíc tak zase napíšu tak po půl roce nejpozději. Ne že by nebylo o čem psát, ale co máme Emu je toho času taky méně. Ona ta potvůrka chlupatá, ten náš psí miláček zabírá všechen volný čas. Je příjemné s ní trávit každé volné chvíle a pak člověk nemá čas na nic jiného.
Ema zrovna sedí u mě a kouká, slíbila jsem ji procházku venku tak čeká kdy že to vyrazíme. Začalo nám svítit sluníčko tak vyrazíme.
Ještě mi dovolte, abych ještě jednou všem moc za Emu poděkovala. Jak Vám z Tlapek, tak rodině v předvýchově a v neposlední řadě sponzorům. Nejen že mám z Emy já velikou radost, ale zároveň cítím pokaždé obrovské potěšení z toho, když na stránkách tlapek najdu zase nově předaného pejska a nově vzniklý tým….
Přeji všem pěkné dny babího léta a spoustu potěchy z přítomnosti svých asisťáků.
Peťa a Ema
