Pár hodin do konce roku 2014
Máme už jenom pár hodin do konce roku 2014, a tak chceme všem klientům současným i budoucím a vůbec všem členům Tlapek popřát aby ten další rok, rok 2015 byl štědrý v pokoji, zdraví a radosti, vzájemné lásce a štěstí a mírný v bolestech, trápeních a strastech.
My v březnu roku 2015 završíme čtvrtý společný rok s Emou. Vyrostla z ní krásná a šikovná psí dáma, která je obdivována všude kam s ní přijdeme. Z třeštidla se stala klidným psem. Za ty roky se z nás stal sehraný tým a já můžu každý den ocenit pomoc, které se mi od ní dostává, a věřte že ji není málo. Ema mně doprovází téměř všude, venku na procházkách, na nákupech, v létě chodíme do kostela na mše a i tam kde je vyžadován klid Ema pobyt zvládá. Máme za sebou účast na několika rodinných oslavách, svatbách ale také na veřejných akcích, kterých se účastní spousta lidí a všude tam je Ema vzorná a poslušná.
V listopadu jsme absolvovaly povinné přecvičení. Pobyt v Třemošné stejně jako setkání s ostatními nás vždy hodně posílí. Vždy se sejdeme v hojném počtu, jen mně mrzí že na konečné posezení nás zůstává jen málo. Mám radost z toho, když vidím jak velkou pomocí a oporou může být pes pro celou rodinu která má nemocné dítě či děti a jak se tlapácká rodina rozrůstá...
Doma nám čas ubíhá pořád stejným tempem a hlavně v tomto prostředí je mi Ema nejvíce nápomocná. Z toho co se v Tlapkách naučila, využíváme snad všechno, od svlékání svršků přes otevírání a zavírání dveří, až po upozorňování na nestandardní situace, nejvíce ale podávání věcí, kterých mi během dne upadne opravdu moc. Ema umí zvednout i vlasovou sponku která mi sem tam upadne i do její misky s vodou a to ji potom musí vylovit :-). Lidé kteří byli svědkem toho, jak Ema pracuje se nestačí divit její šikovnosti a upřímně ani mně by nenapadlo, jak malé předměty dokáže asistenční pes zvednout v tlamě a podat. I taková sirka, která mi upadne je předmětem který Ema dokáže podat. Mi se tím ulevilo v mém denním shonu a hlavně nemusím otravovat lidské osadníky domácnosti aby mi podali to, co mi spadne. Ona totiž Ema slyší snad i spadnout špendlík a vždycky je u mě nejdříve. Má asistentka se nestačí ani ohnout a Ema už má hlavu u mé ruky s vítězoslavným pohledem – zase jsem byla dříve. Hlídá si mně a někdy se musím smát tomu jak automaticky příjde, zvedne předmět, podá mi jej a jde znovu na místo a ani nečeká, až ji pochválím. Naučila se nosit i skleněné předměty jako talíře od oběda aniž by je lustrovala svým mlsným jazykem což je u labradora, který má pověstný apetit co říct. Funguje jako přenašečská spojka mezi mnou a manželem, nebo mnou a asistentkou. Bravurně se naučila zavírat dveře, a to i když ji pošlu z kuchyně, kde dveře nemáme, přes obývák, vzorně uposlechne povel a chodbové dveře zavře. I toto je nedocenitelný kousek, a i jeho vykonání se těší velkému obdivu například od návštěv které neví, jak takový asistenční pes vlastně pracuje. Mrzí mně že nemám fotky z takových momentů ale je to vždycky taková chvilka že to ani zachytit nejde.. Třeba se nám to ale někdy podaří a my fotky dodáme. Zatím posíláme jen takový malý výběr.
Při nákupech ať už v malých či velkých obchodech, je vzorná a i v obchodě mezi lidmi mi dokáže podat spadlý předmět, bankovku, minci či kreditní kartu, která mi třeba během placení upadne. Stejně tak i v restauraci či jinde kde se jí, je Ema vzorná a nežebrá jídlo od stolu. Slabost má jen pro jablka a mrkev, od kterých občas dostane kousek jako pamlsek. Ale sama si nedovolí vzít nic z lidského jídla, jak jsme předvedli i na rekondicích v Třemošné, kde byl Emě nabídnut plný talíř :-). Čím dál častěji se nám stává, že nás oslovují lidé a ptají se na to co Ema umí, co dělá, kolik je jí let... A nezřídka kdy chtějí i ukázku dovedností. Dokonce mají lidé na paměti, že se asistenční psi nesmí hladit! Což je pokrok.
Ema je přítulná a mazlivá, a mě její přítulnost vyhovuje, protože teplo jejího kožichu je pro mé svaly blahodárné a společné chvíle si umíme užít obě. Je to pro nás obě taková relaxace. Nutno říct že čím jsme spolu déle, tím je naše soužití a spolupráce lepší a pouto mezi námi větší. Ema se učí i novým kouskům vyplývajícím z našeho každého prožitého dne a máme i své denní rituály jako kávička a Ema vždy při ní dostane pamlsek. To ona už ví a na slovo káva reaguje tím že se těší , dovádí a utíká do kuchyně...
Určitě jsem opět zapomněla na spoustu věcí, které jsem chtěla napsat, ale snad si vzpomenu do příštího psaní.
Všechny moc zdravíme a ještě jednou přejeme vše dobré do dalšího roku.
