Opět je čas na nové psaní

Ahoj tlapkaři,

opět je čas na nové psaní. Zjišťuji jak těžké je pohlídat psaní včas a také moment kdy má člověk opravdu co říct protože se tak obvykle stane v případě nějakého zážitku. To si řeknu že o tom musím napsat do Tlapek, ale než se vrátíme domů či zapnu počítač a udělám tisíc dalších věcí, onu chvíli bych tak mistrně už na počítači nevystihla. Kouzlo okamžiku je pryč…. A pak když se blíží termín psaní, i když jsem plna dojmu marně vzpomínám na to co vlastně jsem napsat chtěla.

Nicméně rok společného soužití je pomalu za námi. Z Emy se stala psí slečna co „oslavila“ třetí rok života a i nadále nám dělá jen samou radost. Nutno říct že to, že jsou jí už 3 roky nejde na ní vůbec vidět. Pořád má kukuč rozverného štěněte. Nezkazí žádnou legraci, je hravá ale také svéhlavá a paličatá.

Ale život bez ní už bych si nedovedla já ani můj manžel představit. Ema je první co mně v novém dni přivítá a poslední kdo mi dává dobrou noc :) Zvykli jsme si na sebe všichni a dokonce už i naši početní sousedé v domu, které potkáváme nejen když jdeme jen tak do po chodbách domu podívat se třeba na poštu do schránky. To Ema celou cestu nese hrdě klíče v tlamě a moc se jí líbí jak ji případní kolemjdoucí chválí jak je šikovná.

V zimě to pro nás všechny bylo trošku složitější. Letošní zima nám nedávala prvně z důvodu tuhých mrazů, později kvůli kupám sněhu moc příležitostí na procházky, tak jsme venčili převážně na zahradě a nechávali Emu proběhnout tam. A procházky se uskutečňovaly hlavně třeba při nákupech a podobně nutných záležitostech. Konečně se zdá že zima vzdává svou vládu a jaro pozvolna vítězí. Začínáme zase pravidelněji chodit ven. Ema z toho má velkou radost a my taky, protože takové živé stvoření je opravdu těžké utahat :) a naplnit kapacitu jejích sil.

Ema je ale taky jako malé dítě. Úderem 22 hodiny na ní jde vidět únava a kolikrát si už sama „řekla“ že je čas jít do pelíšku. Když se ale díváme na televizi do nočních hodin je schopna celou dobu odpočívat mi na klíně na gauči. To si to užíváme obě. Když mám přes noc bolesti pozvu si Emu do postele a ta celou zbývající dobu spánku až do rána stráví u mně v posteli. Pak ale jak vstaneme je z toho řádně vyčerpaná a po ranním krmení prospí tak 2 hodinky aby z toho polohování nabrala síly na den co ji čeká. Já toho využiji a mezitím posnídám, podívám se co musím udělat do práce a když se čiperka vzbudí jdeme většinou na procházku.

Za dobu co máme Emu doma jsme spolu stihly kus práce. Naučila jsem se pracovat s hlasem, protože Ema občas bývá tak svéhlavá že prostě musím zvýšit hlas, nebo když ji chci k něčemu vyhecovat a podpořit musím mít úplně jinou intonaci. Někdy je to dřina ale trpělivost se vyplácí. Ema už je zvyklá na zvuky naši domácnosti a jen tak něco ji nepřekvapí. Nedělá ji problém už automaticky otevírat a zavírat dveře, přenášet věci v tlamě a dokonce jsme si zvykli si po ní posílat věci mezi sebou. Je to dokonalý kurýr :) Už ví kdo je páníček, panička a kam danou věc donést. Nadšeně vítá „babičku“ když k nám přijde. Tu si přímo zamilovala a když mamka chodí kouřit na zahradu, stačí když si oblíká bundu a Ema už stojí u balkónových dveří a chce jít s ní. Je to zvyk. Ale dlouho beze mě na té zahradě nevydrží. Jakmile zjistí že tam nejsem dožaduje se vstupu do bytu. Dlouho beze mě nebo Davida nevydrží a chce být aspoň s jedním z nás.

Po městě už zná trasy kudy chodíme a už nemusím tak často používat povely směru, Ema už podle tahu vozíku a cesty pozná kudy chceme jít. V obchodech je pořád jednička, chodí pěkně podél vozíku a bravurně uhýbá když je někde v cestě překážka. Zvládá i návštěvy – i když některé vítá opravdu nadšeně protože si je oblíbila to ale až na povel že může. Někdy ji dělá problém nereagovat na někoho kdo ji přijde milý na ulici. Na druhou stranu když se ji někdo zdá nesympatický dokáže to nahlas projevit bručením. To ji ale hned okřiknu. Ale díky tomuto projevu se s ní cítím bezpečně. Pozná když se něco děje. Stalo se nám že i zaštěkala, to třeba když teď slyšela ze sousedovic bytu nějakého neznámého psa, okamžitě se ozvala že ona je tady pánem. Opět ji bylo odměnou mé okřiknutí.

Jinak vše probíhá celkem v pořádku. Všechny moc zdravíme a těšíme se na promoce v červnu.

Peťa a pac Ema
Březen 2012