Ema a Petra po měsíci soužití
Je to něco málo přes měsíc co jsme se vrátili z Třemošné, zatím z posledního pobytu. Domů jsme si tentokrát už přivezli naši Emu.
Když jsme na Emu čekali byla jsem pravidelným návštěvníkem webových stránek Pomocných tlapek, na kterých jsem okoukávala profily jednotlivých pejsků a jejich majitelů, četla si jejich společné zážitky a moc jsem se těšila, až i já takového pejska budu mít…… Pravda že při čtení jsem si i dojetím poplakala nad příběhy a osudy klientů, nad tím jak téměř dokonalé je sžití s psem, ale víc jsem cítila obdiv, jak k cvičitelům kteří dokážou takového psa vycvičit tak k samotným psím hrdinům na které byli jejich majitelé právem hrdí.
Nemohla jsem se dočkat, až i já budu moct cítit tu hrdost, radost a budu se moct těšit z přítomnosti „svého“ psího kamaráda. Moje očekávání a těšení však Ema zcela předčila. Je to taková malá černá kulička s očima jako dva hnědé knoflíky, rozverná, veselá, věrná ale hlavně úžasná. Když mi v Třemošné poprvé podávala předmět, musela si stoupnout na stupačky vozíku, aby mi dosáhla až do klína. Postupem času se i toto doladilo a teď už nemá problém. Pomáhá mi s mnoha věcmi, jak s podáváním předmětů spadlých na zem, svlíkáním věcí od ponožek až po svetr a bundu, sundávání bot, otevíráním a zavíráním dveří….. ale především je mi nepostradatelným společníkem a přítelem do pohody i nepohody, je mnohdy příčinou mé dobré nálady a lepších dní. Je zvláštní jak jedno jediné pohlazení černého kožíšku způsobí potěchu a pohladí duši.
Emu jsem si zamilovala od prvního okamžiku a troufám si říct, že i Ema nás (mně i mého manžela) a doma si velice rychle zvykla. Je u nás teprve měsíc a pár dní ale stačily jsme se sžít tak že mám dojem jako by tu byla už dlouho. Nehne se ode mě ani na okamžik, a když už se vzdálí, třeba proto že zatouží po měkkém koberci místo linolea, které v kuchyni kde se nejvíce zdržuju máme, tak si vždycky lehne tak aby na mně viděla.
Ráno mně po probuzení vítá svým rozverným pohledem a vrtícím ocáskem a to se mi hned lépe vstává. Pomáhá mi se svlíknutím ponožek, a když mi při převlékání něco upadne, podá mi to. Na místě počká než se dooblíkám a učešu a pak se nemůže dočkat až mi otevře dveře do obýváku ze kterého chodíme na zahradu se vyvenčit. Doma mně provází téměř při všech činnostech, když vařím, to vždycky sedí u linky a kouká, co to nahoře vyrábím. Možná i doufá že něco spadne dolů :-) Když pracuju tak leží u mého stolu a když náhodou má dojem že už dlouho se jí nevěnuju sedne si a čumákem mi nabere loket ruky, to aby mi dala znát, že chce pohladit.
Přes den je náš program různý, záleží na počasí, na tom jestli nejsem unavená a nemám moc práce. Snažíme se být každý den venku na procházce, sem tam chodíme i nakoupit – to je Ema vždycky v obchodě za hvězdu. Je neocenitelné, když mi něco nejen v obchodě upadne a jindy bych prosila někoho kolemjdoucího, aby mi tu věc podal, teď můžu říct Emě a ona mi dá vše až do klína. Ema je kamarád, kterému stačí už jen má přítomnost, věrně mně všude následuje a dělá mi společnost, je laskavá a vděčná za každé pohlazení za každý zájem a vše mi oplácí svou psí láskou.
Jsem moc vděčná všem z Tlapek, že jsem měla tu možnost získat psa, pomocníka a kamaráda v jednom. Děkuji za tu příležitost a tak veliký dar! Už teď si s Emou rozumíme a já už se moc těším co přijde až spolu budeme opravdu delší dobu ;-)
Petra a pac Ema.
