Dva roky soužití s Emou
Ahoj Hani.
Doufám že se máte dobře. My jsme v pořádku, jen ta zima už nám otravuje život. Chystám se už dlouho, že sesumíruju nějaké psaní na web a pošlu nějaké fotky, ale mám teď nějak potřebu více spát a míň pracovat. Ale v březnu to bude dva roky, co jsme Emu dostali a tak snad v tomto emailu vznikne nějaký ten publikovatelný řádek.
Ven teď v zimě chodíme jen v případě obecného ohrožení - tzn. jen když dostáváme s Davidem ponorkovou nemoc a hrozí nám manželská kolize z toho že jsem furt doma:-) Ne, dělám si legraci. Venku jsme teď minimálně, sněhu tu jsou kupy a nedá se, ale Ema se vyběhá u nás na zahrádce. Sníh miluje a vždycky se sama vrátí. Nechám ji vykadit a vyčůrat volně a ona si pak sama otevře dveře z balkonu a příjde domů. Když už teda jdeme ven spolu tak procházku většinou spojíme s nějakým nákupem, aby Ema nezapoměla jak se má v obchodech chovat. I tam funguje perfektně.
Vánoce jsme prožili v klidu, nezaskočila nám žádná kost a Ema zvládla i hlučný Silvestr u nás na sídlišti. Což se divím, protože ji normálně vyděsí každý větší hluk. Ale byla doma, tak asi věděla, že to co je venku, tady doma není nebezpečné.
Před Vánoci jsme byly v obchodě a přišla k nám nějaká paní která tam u nás jen tak stála a koukala na nás. Občas mi to není příjemné a tak jsem se ji zeptala jestli ji můžu nějak pomoct, nebo jestli něco potřebuje. Paní odvětila že ne a poodešla. Ale za chvíli přišla znovu a zeptala se mně jestli mi může něco pošeptat. Nevím proč, ale souhlasila jsem. Ona se ke mně naklonila a do ruky mi strčila bankovku a pošeptala mi: Tohle máte pro pejska na nějakou dobrotu. A zmizela. Nebylo to poprvé, co mi tohle někdo udělal. Ale už jsem těmihle událostmi proškolená a vím, že v takovém okamžiku musí člověk spolknout hrdost a peníze si vzít, protože to že to odmítne, tomu dárci ublíží víc než tím když si ty peníze vezme.... Tož tak si tu žijeme. Z dotací spoluobčanů :-)
Teď jsme byli u veterináře, máme trošku problém se žlázkami, Ema si pořád čistila zadek - no měla žlázky plné - po dvou měsících co jsme s ní předtím byli. Tak ji je doktor vyčistil a dostali jsme i pravidelnou dávku tablet na odčervení. Říkal že teď když chodí méně ven je i méně používá tak se ji zanášejí. Vážíme 28,5 kg a máme i čerstvě ostříhané drápky. Na jaře chceme řešit ty Eminy kazící se zuby tak uvidíme jak to dopadne. V případě potřeby konzultace před tím se určitě ozveme. S tabletema na odčervení je to vždycky divadlo. Ema je nechce polknout tak ji je dávám mezi dvě ganule a ona potvůrka si představ granule sní a tabletu vyplivne. :-D Dávání je vždycky na více pokusů ale nakonec to zvládneme. Ještě že tablety jsou jen tři.
U veterináře byla Ema hodná, byla mi s ní moje asistentka, kterou Ema zná (a která má i své velké psy) a která dostala přesné pokyny: nechat zvážit, vymačkat žlázky, tablety na odčervení a ostříhat drápky. Když se vrátila z veteriny tak říkala, že všechno proběhlo hladce. Veterinář Emu zná (i mně) a jakmile ji viděl tak spustil. „Ahoj tebe já znám, tebe já mám rád!“ Nutno říct že Ema miluje našeho pana veterináře a je s ním kamarádka. Po těchto slovech byla jeho a jen se vlnila v bocích:-) Kdyby se tancovaly latinskoamerické tance se psy byla by Ema jednička ve vlnění se v bocích a zaručeně by se umístila. Je to koketa. Jen máme teď trošku problém s tím že Ema vrčí a nebo i štěká.... když neví co se děje, třeba za dveřmi bytu a nebo má strach z nějakého zvuku o kterém neví odkud je a nebo když potřebuje dát znamení nějakému člověku co se ji nelíbí a má o mně strach. Osvědčilo se to když jsme byly samy venku a za námi šel cestou muž, který mi byl nesympatický a trošku jsem se cítila nejistá… Ema to ze mě cítila a celou dobu než jsme ho střepaly mu vrčením dávala najevo ať se nepřibližuje.. Samozřejmě v okamžiku když vrčí „neoprávněně“ tak s k ní mluvíme a nebo dostane seřváno ale přece jenom to píšu i Vám aby jste věděli.
Jinak je vše v pořádku. Ema pracuje jak má a je to parťačka do nepohody. Nemáme s ní problém. Rozumí si jak s dětmi tak i s dospělými. Na návštěvách vzorně poslouchá jako i v obchodech při nakupování, a doma pomáhá automaticky. Jen my jsme trošku zlenivěli, čím je ona šikovnější.
Jsem ráda že máme psí holčičku, navíc i to že Ema je černá a krátkosrstá mi poskytuje jistou úlevu při úklidu bytu tak i při údržbě Emy. Dlouhosrstého psa bych opravdu nezvládla. Máme převážně tmavé koberce i nábytek a sedačky tak je to prima. Vím že je to drobnost ale tyhle věci hodně oceňuju čím jsem na tom zdravotně hůře.
Tak budu končit. Všechny Vás zdravíme a posíláme pár fotek.
P.
