Čtyři měsíce s Emou
Ahoj Hani, Petře a všichni z Tlapek
Je čas na další psaní. Přiznám se, že mám asi trošku zpoždění ve psaní zpráv, ale čas ubíhá tak rychle a s Emou je to taková pohoda, že už máme pocit jako by s námi byla odjakživa a nějak jsem přestala počítat. Musela jsem se podívat do kalendáře, abych zjistila, že jsme spolu 4 měsíce.
U nás je vše v pořádku, zatímco Vám píšu tyhle řádky Ema vedle mě pokojně oddychuje po dobrém jídle. Dneska to byla docela legrace. Protože Emu krmím nejen já ale i David a ona chuděra měla dnes asi obzvláště hlad, nevěděla ke komu se vrtnout už od 16 hod... U koho že dneska dostane něco dobrého. Musela jsem se smát, když David každou chvíli pro něco odskakoval do koupelny, tak Ema vždycky vyrazila ode mě z kuchyně za ním. Pak zase přišla, když zjistila, že ještě není čas krmení. Nakonec David zakotvil se svými zájmy v obýváku na koberci (třídil si své botanické položky) a protože Ema věděla, že dnes chodí do koupelny kde má misku častěji, tak si lehla vedle něj a čekala, co bude dál. Dnes jsem ji ale dávala krmení já. Vyrazila jsem z kuchyně za 10 min 17 hod a ona okamžitě za mnou. Než dojedu s vozíkem tak mně vždycky předežene a jak se raduje, že bude jíst tak se honí za svým ocáskem, skotačí a raduje. Pak si sedne vedle misky na své místo a čeká, než vezmu kelímky a doprovodí mně do chodby, kde nabereme krmení. Pak v koupelně trpělivě čeká, než ji vše přichystáme. To bylo asi to nejsložitější: naučit Emu čekat než se nachystá jídlo. Protože jakmile ví, že se bude jíst, dříve nebyla k udržení a žádný povel nebyl dost povelem, aby poslechla. Teď už je to lepší. :-)
Od našeho posledního psaní se nic moc nezměnilo. Ema pořád beze mě nedá ani ránu, věrně mi slouží a dělá mi společnost. Když mně doprovází po bytě tak než by měla zajít za roh a nevidět mně tak raději počká, než ji dojedu. Jako by se chtěla přesvědčit, že je vše ok a že jedu za ní a neztratila jsem se. Když jdeme ven Ema už automaticky po navlečení košilky a halti ohlávky jde otevřít ložnici, kde si přesedám na elektrický vozík a pak jdeme zpátky do chodby. Tam už mi podává klíče a mobil, který najde vždy na stejném místě. Když se mi přece jenom stane, že tyhle věci nechám jinde tak hledá a diví se, kde se ztratily. Je to prima protože takhle mobil ani klíče nikdy nenechám doma.
Když se vracíme z venku tak Ema už před domem vyžaduje klíče do tlamy a nese mi je až ke vchodovým dveřím, kde mi je předá, jakmile odemknu tak okamžitě zase čeká na klíče do tlamy a nese je až ke dveřím bytu. Je to holka šikovná. Dokonce už jsme se naučili i to že mi pomáhá nosit odpadky do popelnice. Dostane sáček do tlamy a nese až k popelnicím, kde mi je opět předá. Takhle nosí i složený papír, karton nebo plasty. Mám z toho radost, protože tahle činnost nám dělala problémy na delší trasy. Ema vždycky ty věci upustila dříve ale nakonec se i toto naučila.
S Emou zažíváme spoustu radosti. Návštěvy, které k nám chodí často, pozná a vítá (ale ne dříve než ji dovolíme). Pozná, když se vrací páníček z práce nebo z venku a občas si sedne ke dveřím a čeká, než David odemkne a vejde. Když náhodou vyrazíme ven bez Emy a vracíme se tak první vchází do dveří vždycky David a já se loudám, protože mi to tak rychle nejede ;-) a když on odemyká, já jsem někde v polovině chodby, po odemknutí Ema vyrazí ze dveří a utíká, až se jí nožky motají a podkluzují na linoleu, za mnou a vítá mně už na chodbě domu. Pak mně doprovodí do bytu, kde mně znovu vítá a dává mi najevo jak je ráda že jsme zpátky.
Doma mi pomůže svléct bundu, mikinu... Ale dneska jsem tohohle využila i venku. Byly jsme na procházce, a protože prší, měla jsem pláštěnku. Rukáv mi zůstal po nějakém pohybu vysoko a potřebovala jsem ho stáhnout přes ruku, aby mi na ni nepršelo a tak jsem za jízdy Emě dala povel „sundej“ a ruku natáhla jejím směrem, ale jakmile mi ho přetáhla přes dlaň a prsty dala jsem povel „stačí“ a ona rukáv pustila. Je to holka šikovná. Rukáv byl tam, kde jsem ho chtěla mít. Když se vracíme z venku, když pršelo Ema se moc ráda nechává otírat aby nebyla tolik mokrá. Je to velký mazel. Když má pocit, že se ji nedostává moc pozornosti a lásky tak si o ni umí říct :-).
Vždycky když se nám něco povede nebo jsem překvapena, jak to jde říkám si, že Vám o tom napíšu, ale pak to zase zapomenu tak aspoň těchhle pár drobností na které jsem si vzpomněla. Mějte se všichni krásně a zase někdy napíšeme. David Vás taky zdraví. Pa Peťa a pac Ema
PS.: posílám pár fotek: z dovolené v Brně a taky z Pusteven
