Pozdrav z krásného Brnéčka
menu

Pozdrav z krásného Brnéčka

Krásný zimní čas všem milovaným Tlapákům.

Srdečně vás všechny moc zdravíme a moc se omlouváme za dlouhé mlčení. To víte, nemám to stou paničkou vůbec jednoduché. Máme tak nabitý program, že jsem ráda, když se nám poštěstí a máme aspoň občas den, kdy krom práce nemusíme vůbec nikam. To se nám to pak společně krásně lebedí. Ale teď pěkně od začátku, jak plynul čas co jsme se neviděli a neslyšeli a prostě byli jsme pššt.

Tak tedy dnes je 28. 2. 2018 a panička usedla za PC, aby o nás napsala pár řádků. A jen tak mimochodem, moje maličkost slaví již krásné 6. narozeniny :) . Panička říká, že už jsem velká holka a hlavně jsem prý její milovaná princezna a když zlobím tak jsem její příšera. Jsem ale moc vděčná, že mě pomocné tlapky dovedly k této akční paničce, jelikož s ní se opravdu nenudím a díky ní zažívám takové dobrodružství, o jakém se mnohým pejskům ani lidem jistě nezdá. Byla to láska na první pohled a již přes čtyři roky to společně „táhnu" s paničkou po jejím boku. A že nám to spolu jde se můžete přesvědčit. Někdo naživo a někdo z vás z fotek, či jiných médií.

Panička se neozývala tak dlouho proto, že velmi těžce nesla, když ji před pár lety umřel její tatínek. A občas mám pocit, že dodnes je to velmi pro ní těžké. Ale já se snažím ji zabavovat, aby neměla čas myslet na chmury. Úplně jí rozumím. Já nemít paničku, tak bych také byla velmi smutná, ale protože ji mám a je jen moje, tak jsem happy dog. Zároveň bych si ale přála, aby se mé paničce vrátila ta úžasná jiskra, kterou měla než přišla o milovaného člena rodiny. Před tím byla více veselá a v pohodě. Za to teď hodně posmutněla. Ale já jí věřím, že se její jiskra vrátí a ona bude zase ta moje sluníčková vůdkyně naší smečky. Panička si v životě prošla velmi těžkými zkouškami, ale jak sama říká, díky nim je tím kým je. A je neuvěřitelně silná bojovnice, pere se se životem jako lvice a já mám to jméno po lvici Elze. Tak dohromady tvoříme pevnou a silnou dvojici.

Není tomu tak dávno, co jsme byli velmi často v TV. Prý jsme byly „hvězdy" a dostaly jsme pochvalu, jací jsme profíci. Panička se nebála mluvit, no a já samozřejmě pózovala o 106, co to jenom šlo. To opravdu bylo období, kdy paničce neustále zvonil mobil a volali ji různí lidé, že sní a se mnou chtějí natočit něco tam a jindy zase támhleto. A fakt jsme se nezastavily, ale teď už je zase klid, uff. Dále jsme za posledních pár let stihly pár koncertů, jako jsou například Kryštof, Čechomor, nebo Lucie Bílá a další.

Také už přes dva roky chodíme s paničkou do práce jako textoví tlumočníci pro neslyšící, kde to není špatné, ale cítím že paničku to táhne zpět k dětem, které ona miluje. Toto má v genech. Její máma byla dlouhá léta učitelka ve školce, tak snad se zadaří i paničce a bude moci již brzy pracovat u dětí. Je to fajn zkušenost pracovat na různých místech a uvědomit si kde cítíte, že je to to vaše pravé místo. O své paničce vím, že jednou bude skvělá máma, protože leckdo mi závidí s jakou láskou a péči o mě pečuje. No a nedivím se, panička je prostě pro mě TOP.

Co se týče různých výletů, tak těch taky není málo. Jelikož panička začala dělat latinsko- americké tance a orientální tance, tak jezdíme i do Zlína tancovat, nebo za rodinkou, či za našim dalším čtyřnohým parťákem. Tím je 2 letá kobylka Máša, kterou si panička koupila loni na vánoce a tím si splnila jeden ze svých dalších snů. Panička miluje zvířata a tak až vyhraje ve sportce, tak si prý koupíme domeček s velikánskou zahradou a budeme tam žít štastně dokud neumřeme.

Loni mě panička vytáhla poprvé k moři. To vám byl ale zážitek! Tak se tedy pěkně usaďte a já vám povykládám, jak to bylo, jelikož tento výlet byl velmi nezapomenutelný.

Tak tedy byl přelom srpna září a nastal den „D", kdy jsme měli sbalené zavazadla nasedli do auta a přemístili se na nástupní místo. Tím byla Rohlenka. To vám popravdě nevím, proč se to tak divně jmenuje? Jsem si myslela proto, že tam prodávají rohliky, ale zatím to ani jedna s paničkou nevíme. Ale kvůli rohlíkům to nejspíš nebude. Ale vraťme se tedy zpět k výletu. Dojely jsme na již zmiňovanou Rohlenku, kde pro nás přijel autobus, my naskočili a hurá za dobrodružstvím. Jeli jsme celou noc a část dopo, až jsme přijeli na místo určení a tím nám bylo místo Medugorje. Ubytovali jsme se a vyrazili na průzkum. Jelikož panička už místo znala dobře, vzala mě na procházku a seznamovala mě se zdejší florou i faunou. Dokonce mě dala ochutnat fíky (mňam to vám byla ale dobrota) a shodli jsme se, že ze stromu jsou stejně nejlepší. Ale protože je panička mega moc miluje, já dostala vždy jen občas a ostatní si panička hamounsky snědla a dala do svého pupíčku. Haf! Jinak byla ke mně celou dobu moc hodná a trpělivá.

Jeden den se naplánoval výlet k moři a to panička jásala, že mě konečně ukáže a představí moři a že konečně si spolu zaplaveme a budeme se spolu cákat apod.

Jo tak tato idylka nám zůstala do příjezdu na pláž. Tam jsem začala větřit něco pro mě úplně nového a taky že jo. Panička se oblékla do plavek, mě sundala vestičku i obojek a dala mi povel volno a já se koukla na ní tázavým pohledem: já opravdu můžu jít do vody? A panička na to ano můžeš! Tak když můžu, tak letím. Rozběhla jsem se jako střela a valila přímo do výru moře. Jak jsem byla natěšená, tak jsem ochutnala zdejší vodu, která ale nebyla vůbec mňam, ale byla nechutně slaná a od tohoto okamžiku jsem se rozhodla, že teda v takovéto vodě se koupat nebudu.

Panička byla jiného názoru a pořád mě ukecávala, ať jdu s ní. Trpělivě mě lákala. 3x se jí podařilo mě nalákat do místa, kde jsem měla vody po hřbet, ale vždy jsem ji obeplula do půlkruhu a rychle na pláž. Panička pořád pojď, nic se neděje, je to v pohodě. Tak jsem jí naznačila, ať jde plavat beze mě a já že na ní počkám na pláži a budu hlídat věci. A tak když už jsem na počtvrté nešla, řekla panička, ať tedy zůstanu na suchu a koukám se jak se to dělá.

Na jedné straně jsem pořád kňurala, že jsem chtěla být s ní, ale ne ve vodě. Panička si ale potřebovala zaplavat, tak jsem to vzdala a na chvíli si schrupla. Při lákání do vody jsme si až po čase obě všimly, jak svými kousky bavíme ostatní členy pláže, kterým cukaly koutky a paničce povídali: „slečno vy máte ale výdrž, ale tomu pejskovi se moc nechce což?" A panička na to: „no nechce, no, tak se bude opalovat. Je asi málo černá či co." No tak tedy nevím, jak při černé můžete být málo černá, ale budíž.

Hold jsme s paničkou výjimečná dvojka a umíme občas lézt okolí na nervy. Ale především prý děláme radost a svou pozitivní náladou obohacujeme druhé, což nás vždy mile potěší. A jak panička říká - a já s ní souhlasím - my jsme obě tak príma „prdlé", že jinak to ani nejde, než být v pohodě. Po zbytek dovči už jsme chodili na výšlapy a do kostelíka a kochat se zdejším okolím.

Jen cesta nazpět byla pro mě nějaká náročná. Byla jsem velmi nervozní a panička byla po té ze mě, protože vůbec nerozuměla, co mi je a bála se, že ji umřu. Tak ležela se mnou v autobuse na zemi, aby mohla kontrolovat můj dech a celkově stav. Dokonce jsem cítila, že jí po tváří tečou slzy. Tak velký strach o mě měla a já jí oblízla a dala ji packu na její. Kdyby jen věděla, že tam dole u noh bylo horko a prostě celkově se mi nechtělo cestovat zpět. V Medugorji se mi velmi líbilo. I když se nám stalo, že na pokoji bylo velké mraveniště, které jsme museli zahubit. Ale to jsme zjistili, až ty potvůrky paničku pokousaly a nalezly paničce do mého žrádla a sežraly mi kus mojí večeře. Naštěstí jsem ale hlady netrpěla, uff. Takže i těžké chvilky jsme společnýma silami zvládly a víme jedna o druhé, že jsme tu pro sebe v dobrém i zlém. Je to stejně jako v manželství, tak silné pouto spolu máme.

Letos nás čeká dovolená v Itálii a paničku možná ještě v Anglii, ale to je ještě ve hvězdách, kam nás vítr zavane.

Na závěr bych chtěla ještě jen říct, že jsem nadále skvělá asisťanda a parťák pro svou paničku. Nosím jí co si panička umane, dokonce i párek jsem ji nesla nedávno a ani drobek jsem nesežrala. Taková velká šikulka jsem! Chtěly bychom poděkovat touto cestou jak Pomocným tlapkám za výcvik, tak také sponzorům kteří umožnili, že smím být plně v akci v tomto príma povolání jako je asistent dog.

With Love Baja a Elza