Pozdrav z dovolené v Itálii
Srdečně zdravíme a rádi bychom se podělili o krásy z dovolené kterou jsme absolvovali v měsíci červnu. Panička vybírala a objednávala dovolenou už někdy od ledna, kdy bylo podmínkou, abych mohla jet hlavně já. Tož víte, panička už beze mě téměř nevydrží, taková já jsem její holčička a miláček.
Nakonec se podařilo a byla vybrána Itálie, kde jsme jeli autobusem. Celou cestu jsem byla moc hodná a nikdo o mě ani pomalu nevěděl, jen sotva jsme dojeli, tak jsem si trošku ublinkla. To víte, to natřásání nic moc na žaludek, ale pak už mi bylo po celou dobu pobytu i cestě nazpět dobře, tak asi cestovní horečka nebo co. Panička se o mě po celou cestu starala svědomitě, dávala mi vodu, venčila mě na každé zastávce, kdy jsme stáli. Takže vlastně nic tak strašného to nebylo a to ani přes to, že jsme cestovali cca 14 hodin.
Ale povím vám bylo tam nádherně. I když moře sice nic moc, ale ty palmy a večerní procházky palmovou riviérou a do přístavu byli snad ty nejkrásnější. A dovezla jsem si odtamtud suvenýr a to palmové dřevo, které jsem tam našla a mám z něho radost.
Dostala jsem ochutnat taky pravou italskou zmrzku. No, nebyla špatná, ale v Medugorje mají lepší, vám musím říct. Počasí nám i docela přálo. Byli jsme se podívat v olivárně a na farmě a někteří byli ještě v Římě. Tam jsme s paničkou ale nejeli. To víte, vstávalo se moc brzy a bylo to na celý den a to se nám moc nechtělo.
Paničce jsem dělala na dovolené především psychickou podporu. Spala jsem s ní v loži a dělala jsem jí parťáka. Sem tam jsem ji podala co jí zrovna upadlo, jako pasta nebo ponožky či ručník, mastička a dokonce i jídlo apod. No jo, panička je občas nešika, tak štěstí ještě, že mě má.
Dokonce bylo zajímavé, že na soukromou pláž bylo psům zákaz vstupu a tak mě panička nechávala vždy přes vedro na pokoji. Pak na večer mi to vynahradila dlouhou procházkou. No ale paradox byl ten, že asi od půlky pobytu, když si nás obou všiml pan majitel soukromé pláže, tak nakonec řekl, že tak hodní psi jako jsem já smí i na pláž, jen tam nesmím dělat čurbes. Což jak víte, to my asisťáci přeci neumíme že?? Ehm no dobře, jak kteří. Já to třeba umím prý bravůrně :D Panička se za mě zaručila, že budu hodná a taky si mě na pláži fest pohlídala, abych se neprohrabala nikam apod. Takže jsem musela způsobně být u ní a ono ejhle šlo to, takže o to bylo pak veselejší, že jsem mohla chodit s ní. Ale prý, když by nás viděli policajti, tak by to nebylo dobře. Tak tedy nevím, kdo má právo rozhodovat zdali ano nebo ne, ale tak my se chovali nenápadně, takže naštěstí žádný problém nebyl.
Jednou jsem chodila podél moře a po minulé zkušenosti, že moře je slané, jsem se mu vyhýbala obloukem. Především tedy plavání. Ale pak jsem se v jeden moment zapomněla a s takovou radostí jsem se do něho rozběhla a až velmi pozdě mi seplo v té mé makovičce, že tam vlastně néé no, ale už bylo pozdě a moře mi okoupalo pupík a panička ta jen seděla na břehu a usmívala se. Prý jen ať si hezky zvykám a naučím se konečně mít ráda vodu. No nevím, nevím, fuj ta byla ale zase slaná. Mimochodem v Itálii jsem ochutnala také olivu jak chutná přímo ze zdroje a tvářila jsem se u toho jako by mi panička dala asi žížalu. Ještě že jsem měla svoje granulky a mňamky pro pejsky. Musím vám říct bylo tam krásně, jen ta cesta byla moc dlouhá, ale i to se dalo krásně společně zvládnout a už teď se moc těším, až mě panička někam vytáhne příště, protože tam nám oběma bylo úplně nádherně a potkali jsme tam plno super lidiček. Tak už mě bolí pacičky z toho psaní a tak tedy zazvonil konec a povídání konec.
Hurá a nám končí pracovní doba a začíná víkend jupí jou. Tak se mějte tady všichni fanfárově a jak říká panička, radujme se ze všech každodenních maličkostí a především společného času, který letí jako voda a je to nejcennější co máme.
Pac a pusu Elza s paničkou
