Moje první setkání s psí slečnou a mou budoucí parťačkou Elzou

Psalo se datum 24.8.2013 kdy nastal den D a já v poledne vyrazila na 6 a půl hodinovou cestu do Plzně, kde jsem byla již dopředu „objednána“ na „rande“.

Setkání mě čekalo samozřejmě s perfektními lidmi z Pomocných tlapek, bez kterých by práce jakou dělají být ani nemohla a já jim nesmírně všem děkuji za to že to dokázali. Kromě trenéra Petra  ten večer přišla také psí čtyřnohá fešanda Elza.

Ještě teď mám v živé paměti to, jak jsem netrpělivě vyhlížela  Petra, s kým přijde? V hlavě mi pořád šrotovalo příjme mě ten pejsek nebo budou nějaké problémy? A budu se umět chovat, tak jak se to ode mě žádá?  Neudělám si hned ze startu nějaký trapas? To a mnoho dalších obav se odehrávalo ve mně, ale to překvapení, které nastalo po příchodu Petra  a tehdy pro mě ještě moc netušící parťačky Elzy, která mě svým bouřlivým vítáním ujistila, že vše bude ok. Už ve dveřích jsem se Petra zeptala a kterýpak to je hafan? A Petr s klidem odvětil vedu Vám Elzu:) Ani slovy neumím vyjádřit tu radost, kterou jsem měla, když jsem zjistila že v mém životě přibude holčička a ještě s tak krásným jménem Elza, jelikož jako malá jsem milovala Volání Divočiny kde byla lvice Elza a tak i když moje parťačka Elza není lvice vůbec mi to nevadí, jelikož ona někdy vydá i za 2 lvy svým skvělým živým temperamentem, který v sobě má.

S Elzou jsem se tedy seznámila ještě týž večer kdy jsem přijela do Plzně a po instrukcích, které jsem dostala od Petra, jsem zůstala ponechána svému osudu s Eli, kdy nastalo seznamování. Byla jsem upozorněna že se mi může stát, že první noc se nemusím moc dobře vyspat, jelikož může být Elza nervózní a proto pochodovat po pokoji apod. No nevím, jak jsme to udělali, ale my obě jsme spinkali jak zařezané už od první noci a neměli jsme s tím žádný problém ani potom.

Hned následující den bylo secvičování, které bylo moc fajn jen jsou ještě drobné věci, které musíme obě s Elzou dopilovat jakožto podávání věcí a mé lepší chválení apod. Chůzi u vozíku zvládáme velmi pěkně a co se týká  poslouchání je to taky super. Je fakt, že první den jsem měla pocit, že po ní dost hulákám a pak jsem z toho se začala zakuckávat a nemohla jsem moc mluvit, což vypadalo asi dosti komicky, jelikož většina zúčastněných měla ze mě srandu a já se nedivím. Chvílemi jsem se musela smát i sama sobě a tak v neděli večer, když už jsem téměř nemohla mluvit, jsem přišla k Eli a povídám ji. Víš zlato vypadá to tak, že za chvíli s takovýmto tempem mého hlasu nebudu moct mluvit. Co kdybych po Tobě tolik nehulákala a ty mě i přes to poslouchala? Myslím, že to je dobrý nápad, ne? No a Elza hodila na mě takový ten kukuč jako by mi říkala, nevím proč tak řveš, já hluchá ještě nejsem a tak jsem se sama sobě zasmála a začínala jsem být vedle Elzy si i jistější a víc a víc jsme se začaly spolu sžívat.

Na secvičení jsem nebyla sama, přijela se mnou i Aďa s Heidy a Honza s Danym. Podotýkám že Heidy a Dany jsou psi, takže nás tam byla řádná smečka jak lidí, tak psů a ačkoliv jsem se zpočátku hrozně moc obávala toho, jak to vše zvládneme a samozřejmě hlavně psi, vše nakonec proběhlo bez problému. Elza se stihla zamilovat do Danyho což je šeltie. Tak si asi umíte představit  jakou podívanou jsme měli pokaždé když se naši miláčci potkali.

Jednou Elza byla trochu rozjívená a tak jsem si ji zpacifikovala a poslala jsem ji na místo a nikdy nezapomeneme s Aďou co nám Eli předvedla. Byl to  pohled tak komický, že my jsme ten výbuch co následoval po jejím výkonu museli udusit v rukách, protože jinak bychom zajisté bouchli nahlas. Každý normální hafan při povelu Jdi na místo prostě jde a lehne si na místo a je tam. Elza musela být výjimka což o to - ona na místo šla, ale než si lehla natáhla přední tlapy před sebe takže přední části těla už ležela na pelechu, za to zadní část těla byla stále nahoře Eli zvedla přední tlapku udělala sní obloukovité mávnutí, zamručela a pak si konečně uraženě položila i tu svou krásnou dupu. No jako by mi říkala „to snad nemyslíš vážně, že mám jít na místo? No ale dobře, když chceš jdu na to místo, ale vůbec se mi tam nechce to jen ať víš“ úplně jsem to na tom jejím výrazu viděla a opravdu jsem se musela začít smát i když jen v duchu protože jsem byla poučena, že se ji nesmím smát, ale když ti naši psí miláčci nám někdy připravují tak skvělé scény, že to někdy se velmi stěží dá ovládnout nevybuchnout smíchy.

S Eli jsem absolvovala za těch pár dní několik nákupů v nedalekém obchodním centru, nespočet procházek po blízkém okolí a dokonce jsme spolu navštívili i kadeřníka, kde jsem byla i s Adi a Heidy. Jelikož Heidy je o nějaký ten roček starší a taky už moudřejší trpělivě předváděla Elze jak se to dělá být hodná a poslušná a tak musím obě holky pochválit že byly bezvadné! U holiče jsme byli den před mým odjezdem domů a tam se mi stala taky krásná scéna s Elzou.

Domluvila jsem se s kadeřníkem, že bych chtěla nabarvit hlavu a on že jo že jen ať chvilku vydržíme tak jsem říkala, že jo že není problém a tak jsme chvíli čekali. Po nějakém čase mi říká tak jdeme na to a já jojo jdeme na tu barvu a sotva jsem dořekla to slovo barvu, Elza vstala a vydala se směrem ke kadeřníkovi, jako že ona si místo mě jde nechat udělat tu barvu.  Tak jsme se všichni zasmáli, já Elze vysvětlila, že ji ta černá sluší, že nepotřebuje jít na blond ani jiný přeliv a tak zklamaně si zase lehla a pozorovala mě, jak se nechávám opečovávat. Byla to pro mě nová zkušenost být v tak nóbl kadeřnictví a zřejmě zase dlouho nepůjdu, jelikož bych musela vykrást banku za ty prachy, ale jak říkám vše je jednou poprvé a tak jsem si musela vyzkoušet i něco jiného.

Ten večer když už jsme byli všichni doma a odpočívali, přišel na mě smutek a slzičky, jelikož jsem byla asi trochu rozladěná z toho holičství měla jsem trochu jinou představu, ale bylo mi to pochváleno tak mě to trochu uklidnilo no a druhý důvod byl že jsme obě s Elzou cítily že se již brzy budeme muset zase na čas rozloučit a tak jsme ten večer byly spolu v pokojíku já ji hladila a ona mě hlídala a dávala mi svým chováním najevo, že se nemám ničeho obávat, že už spolu budeme napořád a že i teď to chvilkové rozloučení uteče jako voda.

V úterý jsme spolu ještě dopoledne se secvičovali a pak jsme se ještě spolu mazlily a pak přišel čas, kdy jsem šla Elzu připravit na ven, dala jsem ji pusinku na čelíčko a povídám ji buď tady hodná já se za 2 měsíce vrátím a Elza na mě hodila očko jakoby mi povídala já jsem hodná pořád to se nemusíš bát a neboj nikam Ti neuteču počkám tu na Tebe jen se vrať brzy a pak si ji Petr  vzal a odešli spolu. To byl naráz bez ní takový divný klid a ticho, že nebýt tam aspoň Heidy, tak se asi i rozpláču. Uklidňovalo mě pouze to, že vím, že to rozloučení je jen na chvíli a pak pokud se vše podaří jak má, tak už budeme jenom spolu navždy.

No za těch pár dní co jsem tam s ní byla, to bylo pro mě jako bych s ní byla odjakživa už několik let a spoustu jsme toho spolu zvládly a zažili a já děkuju týmu Pomocných tlapek za to, že mi vybrali tak skvělou parťačku a už teď odpočítávám dny, kdy nastane další den D a já budu moci zase za nimi do Plzně, a kdy se opět budu smět spatřit s Elzou.

Děkuji všem za to, že mi umožnili být jednou z těch šťastných klientek a všem přeji krásné a humorné zážitky s vašimi čtyřnohými miláčky stejně jako je umožněno mě :-)

S pozdravem Barča s Elzou.