Dvouleté společné soužití

Zdravíme všechny členy Pomocných Tlapek,

Moc se omlouváme, že jsme měly delší pauzu od psaní, ale jak už možná někteří víte někteří ne měly jsme v rodině úmrtí odešel můj milovaný táta a jeho ztráta mě velmi hluboce zasáhla a proto jsem dlouho byla mimo dění a nechtěla jsem pořádně s nikým být apod. Věřím že to mnozí chápete a děkuji za to.

A teď aktuálně k dění našeho společného soužití mě s paničkou. Koncem února jsem oslavila své 4. narozeniny. A jsem už velká holka a hlavně jak říká panička jsem její beruška kde se milujeme navzájem a jak mi občas s láskou panička říká, když ji dokáži i zvednout mandle, že mě miluje tak moc až mě někdy pošle na výlet na Mars. Sice nevím co tam je ale tak snad je to nějaké pěkné místo. Ale samozřejmě vím že to je jen s lásky ke mně. V červnu loňského roku jsme ukončily pracovní poměr ve školce, kde panička dělala asistentku šikovnému chlapci Marečkovi na vozíku kterého učila větší samostatnosti jak na samotném vozíku tak i mimo něj a který za ten rok udělal neuvěřitelné pokroky a já chodila s nimi na procházku a sledovala ty pokroky a byla jsem motivací i pro Marečka který si mě mohl pohladit i za krásně splněný úkon. Byla to pro nás obě velmi krásná ale zároveň velmi náročná zkušenost, protože jsme se dennodenně setkávaly s bariérami jakožto schody apod. což bylo velmi náročné především na psychiku ten pocit být neustále bezmocný a závislý na pomoci zdolat tyto bariéry nic příjemného. Ale zároveň ztráta této práce paničku velmi zasáhla byla z toho tak nešťastná že jsem měla i o ní strach byla často plačtivá, a trápila se a já jsem pro ní byla hlavně mazlem vždy mě tak krásně umí obejmout ale Ty její slzičky trápily i mě to že jsem mívala mokrý kožich to pal čert to jsem věděla že se oklepu a budu zase suchá ale panička mi chřadla před očima málo jedla,( což jak sama říkala jí prý neuškodí protože je tlustá dost ale my co jsme chytří víme že právě tím že jedla nepravidelně a málo tak ještě možná nějaké to kilo nabrala no jo hold ty její stresy a biologické geny to dají na sobě znát a tak mám někdy paničku jako medvídka Pú), neusmívala se a byla často i dost nervozní a přestávala důvěřovat lidem a tak jsem si před ni sedla a povídám jí hele paničko tato práce byla pro Tebe novou životní lekci, byla těžká ale krásná a Ty nemůžeš teď zůstat doma protože by ses zbláznila a myslela bys na kraviny a já bych se asi brzy picla zase s Tebe takže uděláme to takto: Ty teď nažhavíš PC a podíváš se na různé pracovní nabídky které jsou na netu vhodné pro Tebe a budeš rozesílat životopis a v době Tvého hledání se budeme také chodit rozptylovat někam na procházky a něco dobrého platí? A panička řekla no když jinak nedáš tak to můžeme zkusit. A tak jsem jednoho dne bylo to loni o prázdninách vzala paničku do kavárny kde pracují neslyšící a protože už v době kdy ještě panička pracovala ve školce se učila ZJ / znakový jazyk/tak neměla problém se v kavárně bavit s neslyšícími kteří ji mimochodem prozradily že právě ve vedlejší kanceláři budou hledat náhradu za mateřskou a tak paničce svitla naděje a sotva jsme přišly domů, tak panička poslala životpois,motivační dopis a pak zbývalo už jen čekat. A že to čekání bylo zdlouhavé tak jsme si to krátily dalšími výlety apod.a do toho panička začala je urgovat i telefonicky až to nakonec klaplo a pod paniččinou podmínkou že do práce nastoupíme pokud budeme moci být spolu tak se ukázalo že to problém není a tak už od září loňského roku pracujeme zde kde jsme doposud a ikdyž ze začátku to vše vypadalo fajn i zde kde aktuálně dělá textovou tlumočnici a pracovnici v sociálních službách vidím v jejích očích když tam jsem každý den sní, že to není úplně práce co by ji bavila a naplňovala. V práci se usmívá méně a hlavně tam není ta jiskra toho naplnění a oboustranné zpětné vazby. V Unii neslyšících Brno rádi zůstaneme co nejdéle to půjde, ale pokud by se nám naskytla možnost pracovat opět u dětí vím že panička ani nemrkne okem a jdeme a důvod proč to tak je? Panička je milovnice dětí a zvířat a jak sama my už několikrát řekla je to proto, že děti a zvířata jsou bezprostřední v komunikaci co na srdci to na jazyku a nejsou přetvařovací prostě a jednoduše mají svou pravou tvář stále otevřenou a jsou i upřímní což se u mnohých dospělých říct nedá. Prý jinak také mezi řečí plním perfektně svou funkci kámošky, seznamovatelky a tím že jsme obě tak bezprostřední, kontaktní a přátelské nemáme problém s poznávání nových lidí i zvířat￿ Jsem také krom velké pomocnice(podávám věci a děláme spolu canisterapii), především jsem nejvěrnější parťačkou. Chodíme spolu opravdu všude, až na pár koncertů kde jsem po jistých zkušenostech raději zůstala doma. Zvládla jsem ale koncert Anety Langerové, Kryštofy, Zaz, Trabant a muzikál Carmen, ale co už bylo pro moje uši přespříliš byl nádherný koncert Lucky Bílé v Bratislavě k oslavě jejich 50.narozenin pod názvem Fifty Fifty, kdy ač paničce se líblo moc tak já měla jiný názor naštěstí v druhé půlce jsem počkala na paničku už v autě kde jsem se i stihla řádně prospat takže i pro mě jsou to zkušenosti k nezaplacení. Jinak nás dost lidé chválí jak jsme šikovné a jak nám to spolu jde a jak je jsem k sežrání a zdali jsem ještě štěně že je taková drobná tak jim panička většinou odpovídá že nejsem štěně ale především nejsem přežraná a že to bude asi ten zásadní rozdíl před mnohými labradory, co jsme měli možnost vidět a potkat. Také jsme letos už 2x navštívili krásné Terárium Praha Dubeč kde se nachází kromě hadů také lvíče Lefinka trochu jsem měla strach že mě Lefi sežere, ale když jsme byly my holky pod paniččiným dohledem tak vše bylo nakonec v pořádku ale byla sranda protože jak jsme tam byly už podruhé a tentokrát i s mou milovanou kamarádkou Eliškou tak jsme tak obě holky mazlily a hrály si s našimi miláčky a panička seděla stylem na zemi z vozíku a prostě byla u nás zvířat nejblíž a tak si návštěvníci mysleli že je naše ošetřovatelka ať už moje tak také Lefinčina a tak se paničky i na lvíče začali vyptávat a bylo to úsměvné a koho by nepotěšilo takovýto postřeh a pochvala. Jo my jsme holky cestovatelky a milujeme dobrodružství a opravdu se doma nenudíme a jsme věčně buď v práci, nebo na výletech.

V loni únoru jsme byly pozvané do Prahy na předání šeku na můj nový vozík, který mi dost usnadňuje pohyb tím, že je odlehčený. Také jsme se právě o víkendu vrátily z Karlových Varů, kde jsme byly pracovně a kde jsme potkaly mnoho príma lidí a dokonce i jedny Tlapáky. Já tam byla na jedné straně v sedmém nebi, jelikož jsem tam měla mnoho obdivovatelů a i psích kamarádů ale zároveň jsme obě přijely totálně vyčerpané, protože nám pod rukama prošlo tisíce lidí. A aktuálně už zase chodíme do práce a po odpoledni jezdíváme na tábor, který je poblíž Brna. Ještě nás příští týden čeká pokračování toho tábora už v souvislém čase, kdy si panička bere dovolenou a nejbližší výlet nás čeká na Colours of Ostrava kde budeme opět v pracovním nasazení. Jo život s paničkou není nuda a to samé říká i ona o mě, a víte, co mi řekla panička, když mě dostala a někteří nás strašily, že umřu dřív než ona?! Tak se tak na mě panička podívala, vzala mou hlavu do svých dlaní a povídá mi z očí do očí, miluju Tě Elzinko, a navždy budu a doufám, že tady budeš se mnou tak dlouho jak budu živa já. Jak to panička myslela, to těžko říct to už si musíte přebrat každý sám, já jsem si to přebrala tak, že buď mi panička umře mladá což nepřipadá v úvahu, takže pak přichází druhá úvaha a to ta že já se stanu nesmrtelnou tetou a budu žít navěky věků po celý život mé drahé paničky. Závěrem bychom chtěly poděkovat všem Tlapákům za to, že nás svedli dohromady, protože troufnu si říct že já si život bez paničky nedokážu už představit tak stejně jako ona život beze mě my dvě jsme se prostě hledaly až jsme se našly a obě bychom dýchaly pro tu druhou a tolik zážitků a dobrodružství co spolu zažíváme bychom nedaly kdybychom se neměly jo život je fajn když máte pro koho žít a máte mít koho po svém boku v těžkosti i radosti a u nás to platí dvojnásob.

Krásné léto všem a ještě jednou se omlouváme za pozdní psaní a brzy zase zkusíme poslat nějaké psaníčko s našeho letního sprinterského tripu.

S láskou Barča a pac Elzinka

1 / 15