Johana Humplíková a Elsa

Milí Tlapkáči,

a je tu říjen. Byl to měsíc, který jsme strávili buď na zahradě, chozením na benzínku nebo doma, kde si skoro každý večer u seriálu Doktor z hor, si lehnu na zem a mazlím se s Elsou. Ještě než začali platit přísnější pravidla doby covidové stihli jsme navštívit kadeřnici- tu pro lidi. Salón se nachází na Vsetíně v části Rokytnice, vede jej paní Martina Baťková- já se k ní vždy těším, ale tentokrát jsem se těšila obzvláště, protože jsme měli s Elsou možnost aspoň na chvíli opustit bydliště a udělat si výlet. U kadeřnic to bývá vždy na dlouho, než se vše nanese na hlavu, umyje a tak dál. Celou tu dobu se Elsa chovala vzorně, mamka ji byla jedenkrát vyvenčit, takže úplně v pohodě. Dokonce jsme absolvovali konfrontaci s čivavou- Elsa byla naprosto klidná, vůbec se nenaježila a vrtěla ocasem-čivava, to bylo jiné kafe :).

Opačný případ nastal, když jsme po několika propršených dnech mohli vyrazit opět na výlet, tentokrát do (opravdu) Velkých Karlovic. Valašská obec totiž skrývá jelení a dančí oboru. My jsme zatím s Elsou stihli natrénovat trochu jelení oboru-no ještě to trochu chce, ale na to jaký tam byl extra zápach a že se na začátku dost bála jsme pozitivní motivací dokázaly, že po několika minutách byla velmi statečná.

Navštívili jsme Odry-skalní sklepy, kde nás trochu zklamal vzhled lesa, ale náladu nám to nezkazilo. Parádně jsem zatrénovali  zůstaň, čekej a k noze. Elsa suprově podává kamkoli, otvírá dveře, miluje nošení bot a hlavně miluje nás a mi ji.

Dokonce mám i nějaký pidi-plán, že zkusím na narozeniny své čtyřnohé kamarádky její pamlsky, dáme si spolu :). Je vysoce příjemné mít co slavit.

Buďte zdraví a mějte se rádi.
Humplíkovi s Elsou