Další půlrok s Elsou

Milí Tlapkáči,

El miluje když je se mnou na zemi většinou v obývacím pokoji a já zbožňuji když mi moje čtyřnohá kámoška dělá fanynku k plazení. Velmi dobře jsme si v lednu stihli zařádit ve sněhu, navštívili jsme restauraci Sýpka v Jablůnce zde jsme potkali štěně Krysaříka, bylo to moc milé setkání.

V únoru, jsme byli na přehradě Bystřička, kde jsme viděli opravdu velké ryby a kachny. Navštívili jsme také restauraci U Mokrošů, taktéž na přehradě. Podávání nás stále baví, koupila jsem nové pamlsky malé rybičky, Elsa se může zbláznit z toho jak je to dobré. Jen tam napsáno s podporou činnosti mozku, to mě moc pobavilo, a vždycky když to vidím musím se smát.

V březnu jsme po většinu času trénovali na zahradě s novým vozíkem opakovali základní povely, Jakože ne ten vozík ale Elsu– sedni, lehni, k noze, zůstaň. Babička upekla tolik beránků, že jsme jednoho mohli využít klidně ke trénování přežil bez úhony.

V dubnu již jsme zavedli podávání trochu jako hlavolam– to znamená, že naschvál shodím ze stolu více věcí najednou a Elsa mezi nimi musí hledat tu, kterou jí právě řeknu, moc jí to baví a je hrozně šikovná. Do smečky nám přibyla psí kámoška Kira jelikož je ještě štěně chodíme občas socializovat holky jsou v pohodě obě, také nám přibyly dva lidští kamarádi František a Zuzka který nám hodně pomáhají takže mezi námi vzniklo troufnu si říct až pokrevní přátelství. Když František El nasazoval ohlávku tak říkal:„ hladit tě sice nemůžu, ale pusinku mi dáš, že jo?“

Květen máme v naší rodině takový slavící bez ohledu na to, jestli jsme mistři světa v hokeji či ne. Takže jsme oslavili v restauraci na kraji lesa bráchovi narozeniny, i svátek matek dohromady. 1 dne v květnu zpět navštívili větrné zahrady v Kroměříži, i když nic pořádně nekvetlo procházka to byla Velice příjemná a relaxační velice doporučujeme. Později jsme si vyšlápli pěšky do obce Jarcová s kamarádkou na piknik dohromady jsme ušli 5 kilometrů – počítáno s cestou tam i zpět –, dokonce nám zastavila jedna paní a ptala se nás, jestli nepotřebujeme pomoct, s úsměvem jsme odpověděli že ne, že to byla jenom občerstvovací přestávka, ale že moc děkujeme. Měla jsem poslední den května sraz že spolužáky ze střední školy, Elsa byla doma abychom si byli vzácnějších. Málem jsem zapomněla celý květen jsme Trénovali jako základní povolený tak podávání bot, Protože to Elsa miluje ze všeho nejvíce, Opravdu jsme si užívali, že jsme spolu na světě. 

Haf, teď budu chvilku psát já. Tak hezký měsíc mohl být ten červen. Když nás kamarád doprovodil z procházky šla panička na záchod, šla jsem s ní. Jemně jsem zavrčela, pak jsem si sedla těsně před paničku kdyby náhodou padala a koukali jsme chvilku do očí. Já mám ráda tu naši vzájemnou empatii když je potřeba! Panička pochopila prakticky hned a tak zavolala tátu. A opravdu do půl hodiny bylo paničce moc špatně a vyklubal se z toho 5. zánět v noze.

Věděla jsem to, že ji bude špatně my psy totiž víme občas víc než vy lidé. Jo, takže mým úkolem poslední dny,bylo hlídat paničku, ale už je to na dobré cestě, tak doufám, že si už v červenci užijeme vice radosti, než strachu. Panička se nezdá, ale je to neuvěřitelně silná žena! Chtěli bychom jet do okresu Karlovy vary v srpnu na dovolenou, ale vůbec nevíme co bude. Buďte zdraví a opatrujte se.

Humplíkovi s Elsou