Rok s Elsou
menu

Rok s Elsou

Milí Tlapkáči,

po nějaké době se vám opět ozýváme. Za chvíli to bude rok, co jsem nejen já zahořela láskou ke svému hnědému štěstí. Tréninky nás obě stále velmi baví. Povím Vám příhodu o nejrychlejším podávání. To takhle jednou v poledne říkám tátovi do kuchyně:  „Tati, půjdeš se na nás podívat?" táta: „Ano, jen si udělám kávu." nic tím nesleduju a ledabyle odpovím: „Prosím tě, než si uděláš kávu, tak máme dávno podáno." táta: „hm, to bych chtěl vidět, chceš se vsadit?" Spiklenecky se usměji a pouštím na zem ponožku: „Já se nevsázím, ale můžeme to zkusit." Nevím, jak dlouho to trvalo, ale ty minuty jsem se snažila vůbec na nic nemyslet a věřit stoprocentně Else. Těsně jsme vyhráli byly a jsme šťastné.

Elsa je čarokrásné stvoření, teď nemyslím vzhledem – to je jasné, ale duší. Moc ráda jsem v zimních měsících fotila její siluetu, dokonce mi podala zmrzlou větvičku.

Velikonoční pondělí- kamarád říkal, že kdyby se dva roky nedodržovali tradice pak už vůbec. Na Šmigrůst (Pomlázku) přišlo 10 lidí byli jsem obě štěstím bez sebe. Náš čerstvě přestěhovaný soused Jiří slavil 40. narozeniny tak měl malou oslavu, na kterou jsme vyrazili všichni.Ač to bylo komorní, všichni jsme si to užili.

Také Elsa zná již snad celý repertoár kapely Mňága a Žďorp poněvadž od 23. 3. Až 29. 5. jsme se každou sobotu zúčastnili online koncertu, dostali jsme pernamentku.

Elsa má ráda rychlejší chůzi, pomalejší jí dává trochu zabrat, ale snaží se. Překonala strach z francouzských holí a koňů na výletě v Praze se chovala jak úplný matador. Neplánovaně jsme prošli prostorem kde se zrovna natáčelo pokračování filmu - adaptace románu Choderlose Laclose Nebezpečné známosti- měli asi zrovna konec natáčecího dne. Naproti bylo „Havel’s Place“ (výzdoba srdce na židli je symbolem toho, že Borek Šípek byl známý prací se sklem a že srdce bylo také silně spojeno s Havlem) tak jsme se posadili a chvíli pozorovali dění.

Objevila jsem nově, že lépe funguje když řeknu lehni si, než lehni. Jak se říká i muži mají své dny, tak i Elsa má své dny, kdy se jí moc nechce. Nic co nespraví mírné pokárání nebo siknutí. Láska k botám je tak silná, že je schopná na povel donést z domu do půlky zahrady a opačně. Lidé říkají, že prý to jde vidět, že pořád trénujeme. Možná nás čeká Lysá hora, dovolená ve Slavoňově a okolí, ale kdo ví!

 


Posíláme pozdravy a vrtící ocásek.

 


Humplíkovi s Elsou