Elí po půl roce
Opět nastal čas na poslání další zprávy, jak probíhal čas od nového roku. Žádné potíže ani problémy jsme neměly. Brzy nám přišel termín první rekondice. Já se těšila, že uvidím zase tým trenérů, se kterým jsme se poznali při secvičování. Elinku jsem nijak nepřipravovala, protože vše co umí, téměř denně používáme. Jen mám slabý hlas na přivolání, když má volno na louce. Tento povel jsme cvičily vícekrát denně a přidala jsem k tomu i tleskání s odměnami. Ty ale nebyly pokaždé, když přiběhla. To by byl pak asi problém s váhou :)
Přišel víkend rekondice a v pátek jsme vyrazili do Třemošné. Elince jízda autem nevadila a bylo to fajn. V sobotu jsme se s trenéry prošli po Tescu, vyzkoušeli nás z poslušnosti a Elinka snad vše zvládla dobře. Odpoledne pak bylo příjemné posezení s ostatními klienty, se kterými jsme i hezky popovídali nejen o pejscích. V neděli po snídani se odjíždělo zpět domů. Oba s přítelem jsme to vyhodnotili jako velice příjemný víkend, ze kterého jsme si přivezli i několik rad od trenérů.
Také jsme si občas udělali nějaký program. Jako minulý rok jsme opět byly na pálení čarodějnic. Elinka si jako první krok prohlédla čarodějnici, která na té hromadě roští přes rok není. Moc se jí líbil zájem lidí, které mrzelo, že si ji nemohou pohladit. Elinka vrtěla ocáskem, dělalo jí to moc dobře. Je ale zvyklá ze supermarketů, že jí hladíme jen my, rodina. To nejdůležitější nás teprve čeká. Lázně.
Po velkých peripetiích se sháněním místa v některém z lázeňských zařízení, protože vše bylo obsazené, jsme nakonec sehnaly Lázně Darkov. Musela jsem Elinku nechat pojistit pro případ škody způsobené psem, ale to se neztratí nikdy. Do lázní jsme vyrazily během týdne. Byl to velmi hektický týden i pro Elinku. Dost zařizování, nákupy atd. Pak přišel den nástupu a my vyrazily směr Karviná. Při příjezdu nás čekalo moc hezké uvítání a přidělení pokoje. K našemu údivu jsme dostaly nadstandardní pokoj se vším vybavením tak, aby bylo místo pro pejska. Neplatily jsme žádný příplatek. Také se chystáme poslat poděkování vedení lázeňského zařízení.
Elinka se mnou na procedury nemohla, ale v klidu čekala na pokoji. Měla jsem z toho strach, protože jsme zvyklé být spolu celé dny. Elí to bez problémů zvládla. Dostala novou hračku, aby měla radost a opravdu měla. Hračky z domova nechávala ležet a nová byla ta nejoblíbenější :) Na vše jsem upozornila pokojské. Aby ji nehladily a v žádném případě ji nic nedávali. Žádné sladkosti, prostě nic a nevšímaly si jí. V průběhu pobytu nám hlásily, že si jich vůbec nevšímá, jen si někdy stoupne a vrtí ocáskem. Když se šlo venčit nebo na procházku do parku, projít lázeňský komplex, snad na každém kroku nás zastavovali lidé. Spousta otázek, úsměvů, pochval a díky Elince nás znali snad všichni pacienti. Jen většina Arabských pacientů neměla radost. Psů se bojí a doma jich moc nemají. Jejich asistentky jim musely vysvětlovat jak to je. Přes to všechno se asi čtyři na ni usmívali a jeden si Elí fotil. Když jsme odjížděli, všem bylo líto, že už tam nebude pejsek. Opravdu jsme se s maminkou utvrdily, jak se poznají milovníci pejsků. Po čtyřech příjemných týdnech jsme se vrátily domů a běžných dní. Elinka tu dlouhou cestu zvládla bez sebemenších potíží.
Začínají prázdniny, které nám přinesou určitě i další zážitky.
Daniela Boháčová a Elí
