Daniela a Elí po půl roce
menu

Daniela a Elí po půl roce

Už je dávno čas na další půlroční psaní o mém a Elinky spolužití. Nestalo se naštěstí nic zásadního, až na to, že jsem měla nějaké hospitalizace v nemocnici, kde jsme obě s Elinkou už jako staré známé. Sestřičky se neptají tak na mé potíže, ale kdy mi přijde milá návštěva. Je fakt, že jak personál, tak i pacienti jsou rádi, že je v tak nemilé situaci, jako je nemocniční prostředí, i trocha toho potěšení. Na štěstí jsem tam vždy jen na tři dny. Protože nesmím chytit žádnou virózu, nastydnout atd., na procházkách mě musí zastupovat rodina. V tom se od minulého půlroku nic nezměnilo.

Prázdniny nám přešly v krásné babí léto a to nám oběma moc vyhovovalo. Každý den jsme byly venku, a protože bydlíme na malé vesnici, máme vybraných jen pár míst, kde se může Elinka proběhnout na volno. Už ví, kam má zahnout. Myslím, že by tam trefila klidně sama. Moc ráda ji pozoruji, jak se bezstarostně válí a běhá na louce. Přiběhne, aby mne zkontrolovala, nebo jen chce pochválit, jak je hodná. Máme jediný problém a to je můj slabý hlas.  Když jsme venku samy, pouštím jí jen tak, aby mne slyšela. S přítelem může klidně běhat dál. Někdy vezmu i míček a házím jí ho a pak se třeba zabavíme i hledáním.

Podzim mi přinesl menší potíže, ale vše se zvládlo. Pak přišel čas Vánoc a bylo veselo. Největší radost po dětech, měla Elinka. Viděla hračky a myslela si, že jsou všechny její a měla snahu je dětem brát a nosit mi je na klín. Jinak je mezi dětmi ve svém živlu a těm se líbí, že jim neutíká a mohou si ji hladit. Silvestr proběhl jako každý rok úplně v pořádku. Elinka zpozorněla, když se začaly střílet petardy. Na štěstí jich nebylo moc a Elinku jsme se snažili zabavit, aby hluk nevnímala.

Stále bychom doma nepotřebovali hodiny. Víme, kdy je osm hodin na ranní venčení i všechna ostatní. Stoupne si a hypnotizuje. Tak to je i s krmením a trvá dál, že si nic nevezme, ani když před ní držím misku s jejími granulemi a nabídnu, v tu chvíli otočí hlavu. Jen co dám misku do stojánku a pobídnu jí, už se do nich pustí. Elinka je moc šikovná a už si docela dost hraje s naší menší Kessinkou. Provokují se vzájemně, ale Elí vždy vyhraje díky své velikosti. Malá štěká a Elí se tak otočí, jakoby mi říkala, že tohle se přece nesmí.

Myslím, že je u nás vše v pořádku a nemáme žádný zásadní problém. Teď se moc těšíme na jaro i příjemnější teploty a také na dubnovou rekondici, kde se uvidíme s celým týmem Pomocných tlapek.

Všechny zdraví

Daniela a Elí