Daniela a Elí
Kalendář ukazuje měsíc srpen a to mi připomíná, že jsme s Elinkou zpožděné s naší letošní první zprávou a omlouváme se. V uplynulém půlroce jsem se potýkala se spoustou viróz a zdravotních neduhů, tak mne na procházkách s Elinkou často zastupoval přítel nebo maminka. Při návratu z vycházky, na které jsem chyběla, bylo veliké vítání, že jsme zase spolu. Elinka s radostí přiběhla, jako by mi chtěla vyprávět, co všechno viděla a o co jsem přišla. Nastal zlom a už jsme mohly ven společně. Bylo i pár horkých dnů, kdy se dalo ven jen brzy ráno a navečer do stínu. Elinka s našim dalším pejskem má k dispozici balkón, ze kterého sleduje vše, co se děje na ulici. U nás na vesnici se toho zase tolik ke sledování není, ale stačí, když jde někdo okolo. Naši psi začnou štěkat (jednoho máme ještě venku) a Elinka s hračkou v tlamičce kouká a vrtí ocasem. I když je okolo štěkot, nestane se, že by si zaštěkala také. Každou chvilku přiběhne, zřejmě mne zkontrolovat. Přijde, položí si hlavu na postel a je mazlení. Když vidí, že ji momentálně nepotřebuji, odejde se chladit o dlažbu na chodbě. Ale většinu času je u mne.
Ve dnech, kdy mi nebylo dobře, to snad Elinka vycítila a místo na pelíšku ležela vedle mé postele. Dávala ke mně hlavičku, jako by mi chtěla pomoci. Také mám pocit, že před ní asi nemám dávat najevo smutnou náladu. V takových chvílích to vypadá, jakoby to cítila a tak zvláštně na mě kouká. Možná je to jen můj dojem, ale snažím se toho vyvarovat.
Elí tady má taky kamaráda, se kterým chodíme ven. Když je oba s kamarádkou pustíme a mají volno, tak Elinka běhá a ponouká druhého pejska ke hře. Ten je ale starší a Elí ho vůbec nezajímá. Ta se nenechá odradit a svým způsobem doráží. Kamarádky pejsek miluje vodu, tak mu panička hází aporty do vody a Elinka ho pozoruje, asi nechápe, do čeho to skáče. Jde na schůdek a nemusím ji odvolávat, protože nemá zájem ani o namočení tlapky. Je poslušná ve všech směrech.
Doma jsem od Elí pod neustálým dozorem. Jakmile uslyší klapnutí brzd od vozíku, zvedne se a čeká, co se bude dít. Stačí říct, Elinko, půjdeme ven a radost je ohromná. Začne vesele pobíhat, až ji někdy musím usměrnit, abych ji mohla obléknout. To samé dělá, když přijede návštěva. V podstatě nepotřebujeme zvonek, protože nám dají vědět psi. Elinka, pobíhá, vesele mručí a má připravenou hračku, se kterou každého vítá. Je také roztomile žárlivá. Když jsme na dvoře, leží blízko mě v klidu ve stínu, ale jakmile se přijde některý ze psů nebo některé z dětí pomazlit, zpozorní a nenápadně a opatrně se mezi nás namáčkne. Je výborné, že děti jsou vedené k lásce ke zvířatům. Elinku a ostatní pejsky pusinkují, hladí a nějaké olíznutí nedělá problém jim ani jejich rodičům. Moc hezká byla zrovna včera její pomoc při zahozeném dětském dudlíku. Vzala ho a nesla samozřejmě mě. Utíkala s dudlíkem v tlamičce, jako malé dítě. Vypadalo to opravdu komicky, když běží po dvoře pes s dudlíkem. Bohužel jsem to nestihla vyfotit.
Také jsme začali jezdit na tenis. Pro Elinku bylo utrpení jen koukat, jak hrají ostatní s míčkem. Vyřešila jsem to jednoduše. Začala jsem hrát o zeď a je šťastná, že mi míček může podávat.
Elinka má radost, když jsem nešikovná a vše mi padá, což je opravdu často. Mě to zase moc pomáhá, protože nemusím nikoho volat o pomoc. Je vidět výborný výcvik. Je mi moc příjemné polohování a válení se s Elinkou. Moc mi to výborně pomáhá i psychicky.
Jsem za Elinku opravdu vděčná.
Daniela Boháčová a Elí
