Vzkaz od Ebony a Elinky
Dobrý den, zdravíme Pomocné tlapky!!
Docela dlouho jsem se neozvala a tak toho bude více nového. V únoru bohužel Bony špatně šlápla a trochu kulhala na pravou přední tlapku. Byla jsem s ní na veterině a dostala na pět dní léky na bolest. Musela se šetřit a tak trochu přibrala. Teď už je delší dobu v pohodě /snad nebude zase chtít vidět veterináře/ a tak držíme dietu a chodíme na delší procházky. Je to těžké a úplně s ní cítím, protože já držím dietu, s menšími či většími neúspěchy, celý život. Trochu už zhubla, ale je to dřina.
Jinak se pořád chová vzorně, poslouchá a nosí všechno co upadne. Někdy je smutná, že nic nepadá, a tak přinese polštářek z gauče. S Elinkou má pořád velkou trpělivost a když Eli přijede ze školy, tak má vždycky radost a jde jí do auta přivítat.
Ráno spolu polohují a zatím je Eli pořád bez záchvatů. Zkoušíme s Eli pořád něco nového a vypadá to, že dělá pokroky. Jde to všechno pomalu, ale už zvládá lépe i cizí prostředí. Byla i na dětském bále. Bonynka s námi bohužel nemohla, tak aspoň pomáhala při oblékání. Myslím, že už si na sebe dobře zvykly a i když to někdy nevypadá, tak pořád o sobě ví. Když řeknu Eli kde je Bony?, tak se po ní ohlíží a když řeknu Bonynce, kde máš Elinku?, tak k ní přiběhne a začne jí olizovat ručičky. Je to naše koza lízalka, líže pořád a i bez sýra. Bonynka chodí za Eli a pořád jí nabízí hračky a někdy to zvládneme, že si je i od ní vezme. Bony má potom velkou radost.
Obě holky se mají moc dobře a posílají pusu a pac.
Maráškovi
