Vzpomínka a poděkování Ebince
( Ebi z Bohyně lovu – 14. 5. 2002 – 02. 12. 2016 )
Ebinko, je to jeden den, co jsi odešla do psího nebe. Není to spravedlivé. S mamkou si říkáme, jestli je to správné, jestli jsi tu s námi ještě neměla být. Moc nám všem scházíš. Snad už Tě nic nebolí a netrápí.
Teď, i když to není lehké, bych se chtěla vrátit zpět. Někdo může říct, že to bylo jinak. Ale já si naše setkání pamatuji takhle. Byl to únorový den roku 2004 odpoledne, když Tě přivezli Oli s Jirkou do Třemošné. Byla jsi milá a klidná. Určitě jsi poznala, že se bojím, přesto jsi se ale od první chvíle moc snažila, získat si mou důvěru. A tak jsme se pomalu začali poznávat a trénovat. Neděle 21. února pro nás byla dnem zkoušky, kterou jsme zvládli, a odjezdu do Tvého nového domova v Mostě. Kde jsi začala plnit svůj nejtěžší úkol. Zbavit mě strachu, nejen ze psů. V té době totiž nikdo moc nevěřil, že my dvě, jako tým, budeme fungovat. Díky Tvé píli a trpělivosti se to povedlo. Během 3. měsíců strach ze psů byl pryč. Naučila jsi mě větší samostatnosti, více a lépe komunikovat s lidmi, prát se sama za sebe, zlepšila jsi i moje zdravotní problémy. Najednou jsem byla schopná lépe brát rukama věci. I bolesti jsem měla mnohem menší. Když jsme po roce a půl dorazili na rekondiční pobyt do Velkých Losin, všichni měli radost, jak jsme sehrané. Nemohli uvěřit tomu, že moje fobie ze psů je pryč.
Chodila jsi se mnou na besedy do škol. Kde jsme ukazovali, jak jsme sehrané a šikovné.
Také jsi se mnou chodila k lékařům, do kina, divadla apod. Studovali jsme spolu i na VŠ. Ano, tohle jsem zvládla jen díky Tobě. Jako i další věci. Pomáhala jsi mi i při rekonvalescenci po operacích, kterých nebylo málo. Díky Tobě jsem poznala i nové přátelé, např. Lucku Průšovou, dříve Gärtnerovou. Za to všechno Ti moc děkuji!! Prvenství Ti už nikdo NEVEZME!! Šikovná jsi byla už jako štěně. Jak to vím? Od Tvé vychovatelky Moniky Posekané, se kterou jsem se seznámila, když jsme spolu byly šest let. Ona mi o Tobě jako štěněti vyprávěla.
Když se k nám v roce 2012 připojila Avi, stal se z nás holčičí trojlístek, pomohla jsi i jí s adaptací u nás doma. Vše jsi jí ukázala a pomalu jí mě předala. Sledovala jsi, jak se daří sehraní mě a Avinky
Loni, přišly problémy s Tvým srdíčkem, které jsme, pomocí léků, zvládali. Letos v březnu Tě postihl zánět močového měchýře, se kterým si statečně bojovala až do konce. Když si poslední měsíc koukala, jak Avinka zvládá nově dávat nohy v ponožkách na vozík, byla jsi na nás hrdá!!
Poslední tři týdny jsi se hodně trápila, kvůli bolestem a počůrávání. Trápilo to i mě.... Nevěděla jsem, jak Ti pomoc.
Ebinko, měj se krásně. Prosím Tě, občas po nás všech z nebíčka koukni. Nezapomeneme na Tebe. Děkujeme.
Tak to je konec holčičího trojlístku Daniela, Avi a Ebi.