Vyjádření od Jirky

Co řekl přítel Daniely Machové o prvním setkání s její asistenční fenkou Ebinkou?

16. 11. 2005 v Liberci

Dobrý den Vážení čtenáři.

Jsem rád, že Vám moje přítelkyně Danielka vypráví příběhy s Ebinkou. Mé jméno je Jirka. Od polovičky srpna jsem Danielky přítel. Danielka mě pozvala na víkend, byl jsem trošku nervózní. Dával jsem si otázky. Přijme mě její Ebinka? Co na to řeknou její rodiče? Dopadlo to nakonec dobře.

Jel jsem autobusem z Liberce do Mostu. Byl jsem čím dál víc nervózní. Když jsem dorazil do Mostu, tak tam na mě čekal její bratr. Jeli jsme k nim domů. Když jsme přijeli, tak se proti mě objevila její Ebinka, štěkala na mě jako blázen. Nakonec mě pustila k nim domu. Tam jsem viděl mojí lásku. Tak jsme se přivítali. Ebinka mě stále hlídala, abych Danielce náhodou neublížil, nebo jí nevzal do Liberce. Nakonec jsme se s Ebinkou s kamarádili. Dali jsme si kávičku a šlo se ven s Ebinkou. Večer jsme koukali na TV.

Druhý den jsme se opět rozhodli jít ven. To už jsme s Ebinkou byli kamarádi. Dokonce jsem jí dal piškotek. Večer jsme přišli z venku, na večeřeli jsme se a šli jsme opět koukat na TV. Najednou mě na padlo, jestli by Ebinka dokázala pomoc taky mě. No, já a Danielka jsme čekali na reakci. Ebinka nás velice překvapila. Dal jsem jí úkol mi stáhnout ponožky a tepláky. Sundala mi je. Danielka nechápala.

Tímto musím říct, že je bezvadný, že existuje společnost POMOCNÉ TLAPKY, které cvičí psi k postiženým. Jen mě mrzí, že stát na tohle nedává dotace. Ještě, že existují sponzoři.

Tak konečně jste se o mě dozvěděli, že opravdu existuji.

Chci Vám popřát krásné a veselé Vánoce.

Hodně zdraví v novém roce 2006.

Jirka