Setkání

Dopis Daniely Machové (a její asistenční fenky Ebi)

Ještě, než Vám dnes začneme vyprávět novinky ze společného života, omlouváme se za měsíční zpoždění. Příběh pro vás, byl už napsaný, ale udělala jsem něco, co nikdy předtím. Přečetla jsem si ho, něco se mi v něm nelíbilo, a tak jsem ho celý smazala. Vždycky raději s napětím očekáváme Vaši kritiku, nebo pochvalu.

Tak a nyní už honem k tomu, co je u nás nového. Vezmu to od nejnovější události. V pondělí 24. října 2005, jsme s Ebinkou přijaly pozvání na návštěvu na Střední zdravotní školu v Mostě. Byla to naše druhá návštěva této školy věděli jsme, že se beseda podaří. Přesto jsme byly velmi mile překvapené, zájmem a otázkami studentů. O týden později, ve čtvrtek 3.listopadu 2005, jsme byly opět pozvány za další skupinou dětí ze Speciálních škol v Mostě. Také tato návštěva stejně, jako všechny dosud uskutečněné právě pro tuto školu, byla pod záštitou paní učitelky Ivy Gregorové. Tentokrát se opět beseda povedla. Děti byly nadšené, měly spoustu zvídavých otázek, včetně mého soukromí. Jejich spontánní reakce a radost z Ebinky, udělala radost i nám oběma. A co mě tak trošku zaskočilo a zároveň i potěšilo? Otázky. "Pomůže vám pejsek i do vany?" Jak víte, tak tohle možné samozřejmě není. A takovou odpověď dostaly také děti. A "Máte přítele,rozumí si s pejskem?" Na tuto otázku vám všem, spolu se mnou, odpoví ta nejpovolanější. Samozřejmě Ebinka a také řekne novinky. Ebinko, jdi na to.

Zdravím vás všechny a všem, hezký den. Díky, Dádo.

Tak napřed ty novinky. Umím podat deku a přikrýt Dádu, když sama nemůže. Podám magnetický podšálek, a dokonce už jsem se naučila podat CD bez obalu, dřív jsem se toho moc bála stejně, jako nůžek. Dneska už to dělám moc ráda. Potěšit Dádu, mi vždycky dělá velikou radost, je pokaždé hodně šťastná. V posledních dnech jsem jí venku musela hodně chránit, chtěli jí ublížit, tak jsem si Dádu hodně bránila, už jí nikdy nikdo neublíží. Ještě, než dostanu k největší radosti a překvapení pro Dádu, která už zase kouká nepřítomně. Já dobře vím, na koho myslí. Poprosím jí, aby vám řekla, z čeho měla a má strach. Za chvilku se vrátím, nebojte se.

Čeho, že jsem se to bála? Jedno zářijové odpoledne mi zavolal Jirka a řekl: "Miláčku, o víkendu přijedu za Tebou a Ebinkou." Měla jsem radost, ale zároveň strach, jestli si ti dva na sebe vůbec zvyknou. Oba dva můj strach rozptýlili, už po 30 minutách, co se Jirka objevil u nás doma. Dobře si spolu rozumí. Jsem opravdu moc ráda. Protože Jirka není moje "Summer Love". Láska, která začala ve druhé polovině prázdnin, pořád trvá a je stále větší. Opravdu ho miluji. Proto mi záleželo na tom, jak se přijmou. A povedlo se. Čeho se bojím nyní? Kromě strachu z blížících se zkoušek. Ti, kdo mě znají, vědí, že ze zkoušek mám strach pořád. Nechci zklamat, ty, kteří mi stále věří. Bojím se také o Jirku s Ebinkou, přestože mi oba říkají. "Neboj se, o nás, nás přece neztratíš, vždycky tu pro Tebe budeme." "Stejně jako jsi tady ty pro nás." Ebinko, pojď zpátky, prosím. ano, už jsem zase tady. Honem k tomu, co jsem slíbila, než jsem se na malou chvilku odmlčela.

Když Jirka přijel, měla jsem chvilku pocit, že mi chce Dádu sebrat, a tak jsem na něj štěkala, aby věděl, že je moje panička. Pak jsem se podívala, když byli spolu a pochopila jsem, že mi ji nechce sebrat, a že i on chce, abychom i my dva byli kámoši. A to se nám taky povedlo, myslím. A překvapení pro Dádu. No, Pomáhala jsem i Jiříkovi, když mu něco upadlo, otevřít dveře a sundat mu oblečení. S tímhle Dáda nepočítala prý, ani ve snu. Byla z toho nadšená. Jiříka jsem znala jen z Dádina vyprávění. Je to bezva kluk a kamarád, udělá pro Dádu i pro mě cokoli. Jsem ráda, že jsou konečně šťastní, alespoň v to doufám. Přeji jim, ať jim to vydrží. Přestože jim naše rodina brání. Oni mají kromě Lásky ještě něco. Jsou oba příšerně tvrdohlaví!! Myslím, že mluvím z dušičky i Danielce a Jiříkovi když řeknu, že tohle bylo nádherné setkání...

Ano, Ebinko, máš určitě pravdu. Je čas na závěrečné poděkování, přání a loučení... Doufáme, že se na nás nebude nikdo zlobit, za naši otevřenost v dnešní příběhu.

poděkování samozřejmě patří Hance Pirnerové, Olince a Jirkovi Tomášů za jejich stálou podporu a pomoc. Dále všem, kteří spolupracují na přípravě a realizaci všech návštěv škol. A všem čtenářům našich příběhů.

Zvláštní poděkování, slečně Zuzaně Valachové, za grafickou úpravu dnešního příběhu /v původní verzi tam byly krásné ikonky - pozn. webmastera/. A Jirkovi, za to, že nás vždycky podrží.

Všem moc děkujeme.

Posíláme vám přání:

Třpytný pozdrav sněžných vloček, hodně dárků pod stromeček, radost a klid na Vánoce, hodně zdraví, štěstí v novém roce ... přejí

Daniela Machová a Ebinka.
sobota, 12. listopadu 2005