Jak se Dodo se loučil s prázdninami
menu

Jak se Dodo se loučil s prázdninami

Ahojte,

i když se prázdniny chýlili ke konci, stále bylo krásné počasí a byla by přece škoda jen tak se flákat.

Poslední týden v srpnu jsme na jedno odpoledne navštívili bráchu Bobeše a jeho rodinu. Bobeš mi nejdříve ukázal zahradu, ale že tam mají vodní jezírko mi zapomněl říct. Takže jsem do něj malém spadl, jen tak tak jsem to ubrzdil. Také jsem Bobešovi dovezl dárek k promoci, kterou měl v červnu, ale já o ní nevěděl. Takového krásného plyšáka, hnědá chlupatá hlava Angry Birds, která byla Bobešovi podobná. Jemu se taky velmi líbila, jelikož si jí ihned odnesl domů do svého kouta, kam si prý nosí všechny svoje věci.

My ostatní jsme poté seděli venku na terase a povídali si a chválili Bobeše, Lenka a panička říkali, že krásně zmohutněl a že má krásnou játrovou barvu a i Pavlíčkovi ho chválili, jak je šikovný a jak jsou s ním naprosto spokojený. Celkem jsme tam strávili asi tři hodiny, i když jsme původně plánovali stavit se jen na chvilku a na rozloučenou jsme ještě dostali úžasná domácí rajčata.

Další z dlouho plánovaných akcí byl koncert Čechomoru na hudebním festivalu Soundtrack Poděbrady. Vstupenky prý kupovali dokud byli, takže na začátku dubna. To mě byl jeden týden, tak malý a už odhodlaný čelit nástrahám velkého světa. K večeru jsme vyrazili do Poděbrad, prošli se po kolonádě a pak rovnou do festivalového stanu. U vstupu "náš security" říkal, že tyhle cvičený můžou všude, Lenka se tomu smála, prý to zní jak cvičená opice.

Našli jsme si místa a posadili se, panička Lence vykládala, že kdyby neviděla, že si s ní klidně vymění místo, že ona skvěle vidí na obrazovky. Nedošlo jí ale, že na obrazovkách bude film a kapela bude pódiu. Takže když začali, Karel Holas se postavil paničce přímo za sloup, naštěstí pro ni to byla železná konstrukce, takže aspoň trochu viděla. Já neviděl nic, ale nevadilo mi to, dobře se mi totiž spalo. Když jsme po koncertu odcházeli, od někoho v sále jsem slyšel, že se mnou musí chodit všude, abych byl pak připravený na všechno.

Než jsme se vydali zpět k autu, chtěl s Čechomorem vyfotit. Počkal jsem proto, až skončí autogramiáda, abych je zbytečně nezdržoval od ostatních lidí. Když přicházeli ke stolu, zaslechl jsem " Jé, my tu měli Pomocnou Tlapku". Když už nikdo z lidských fanoušků nechtěl podpis, poprosil jsem se o společnou fotku. Čechomor se smál mýmu jménu a říkal mi Dodo Doležal. Po Soundtracku jsem si ještě udělat pár fotek v nočních Poděbradech, například ve světle fontány na kolonádě.

Další den jsme si Soundtrack Poděbrady zopakovali, panička totiž vyhrála lístky v jakési soutěži. Tentokrát jsme šli na pohádku Ať žijí duchové s hudebním překvapením. Ale to spíš bylo kino než koncert. To by mi ale zas tak nevadilo, spíš to, že tam bylo plno malých dětí, které to nebavilo a neustále přes mě chodili a rušili mě ze spaní. Po skončení jsme se ještě vyfotil z mostu se zámkem a šli se projít podél Labe.

Nakonec si dali zmrzku, rozloučili se s prázdninami a během víkendu se vrátili domů, pac Ďoďo.