Dodovi vánoční prázdniny
Zdravím všechny mé věrné čtenáře.
Na Vánoce jsme vyrazili pryč z Prahy a udělali si několikadenní výlet do Plzence, kde jsme si od Tlapek vypůjčili služební byt.
Po příjezdu jsme se ubytovali a pak jsme vyrazili objevovat Plzenec. Naše první kroky vedly po naučné stezce ke Starému a Novému rybníku. Jen pár kroků od nich nás však zastihl lehký deštík. Cestou zpět jsme to vzali po zelené turistické značce přes území nejspíše obývané bobry, jelikož jsme viděli okousané stromy.
Další den jsme dali na radu Hanky a vydali se ulicí kolem ševcovny až k jezu a pak podél Úslavy jen tak po louce, že které bylo vidět Radyni (jih) i Rotundu (sever). Skoro odkudkoliv z celého Plzence je vidět minimálně jednu z těchto památek, takže i bez kompasu víte, kde přibližně jste.
Po obědě nám Hanka doporučila jít se podívat na náměstí na živý betlém. Divadelní představení zahrané ochotníky z Plzence, které nám mělo přiblížit, co se vlastně tehdy událo a proč slavíme Vánoce. Mělo to velmi pěkně zpracované, takže nám ani nepřišlo, že vlastně stojíme delší dobu venku. Pak se najednou po skončení tak strašně ochladilo a začaly padat kroupy, že jsme šli rychlým krokem domů uvařit si teplý čaj.
Během pár hodin jsme se dostatečně ohřáli, abychom mohli opět vyrazit ven. Tentokrát jsme se šli podívat na náměstí ke stromečku, jestli nám tam Ježíšek už nenechal nějaké dárky, ale bohužel. Po návratu jsme si dali štědrovečerní večeři a zatímco jsem vylizoval misku od granulí, Ježíšek mi pod stromeček nadělil úžasný dárek. Gumový kousací míček, do kterého stačilo trochu šťouchnout a on se kutálel přes celou místnost.
Rozbalovat dárky od Ježíška bylo tak náročné, že jsem večer padl a ráno ještě vyspával, tudíž jsme si udělali pouze jeden výlet přes poledne. Vzali jsme to kolem kostela ulicí, kam nesmí koně. Já, ačkoliv mě často nazývají koněm, to však risknul a zákaz porušil, zatím žádné obvinění nedorazilo, tak hlavně ne, že mě prasknete. Pár metrů přes město a pak kousek za Plzeneckou železnicí do lesa k Otýsovu lomu, který již slouží k odpočinku. Je zde lavička,, stolek, ohniště, připravené dříví, jen buřty na opékání zde chyběly.
Abychom se neustále jenom nepoflakovali po Plzenci vyrazili jsme další na úžasný výlet vlakem. Nejdříve v Plzenci pěšky do kopce na nádraží, pak tři stanice vlakem do Zdemyslic a pak opět do kopce do Vlčtejna podívat se na zříceninu. Prošli jsme se okolo a pak zavítali po schodech do komnat. Když jsme se vrátili zpět do Zdemyslic, vlak nám těsně o dvě minuty ujel, ještě jsme museli čekat až projede, abychom mohli projít přes závory. Nám to však nevadilo, jelikož jsme se stejně chtěli ještě projít po městě a jet vlakem až o hodinu později.
Nejprve jen tak městem k jakémusi mostu. Mostem bych to ale moc nenazval, kovová lávka, ve středu divně nahnutá, že jsme se na ní i trochu bál. Cestou zpět jsme to však vzali kolem opravdového mostu a na nádraží jsme dorazili akorát včas, abychom se připravili na příjezd našeho vlaku.
Doma jsme opět načerpali síly a později vyrazili na odpolední procházku k Rotundě po okraji území přírodní památky Černá stráň, která se však změnila na noční bojovku. Když jsme vylezli z lesa u vyhlídky, bylo sice ještě světlo, ale děsně tam fučelo, takže mi bylo upřímně jedno, že táááámle někde by měl být Osek a tam bydlí Oli a Renata a Pavel. Někde mezi vyhlídkou a základy kostelů, se celkově setmělo a celou cestu až k rotundě mě děsily loupežníky. Já jsme však statečný hoch a vůbec se nebál.
Poslední den jsme chtěli něco kratšího, tudíž jsme vyrazili jen na procházku po cyklostezce, poté se zabalili a zpět do reality.
Pa Váš Dody.
