Dodo ve skalách
Ahoj přátelé, zdravím vás opět z Prahy.
V září jsme se naplno vrátili do Prahy a zase začaly ty povinnosti jako jízda MHD nebo návštěva obchodů. To jsem zvládnul úplně v pohodě, ale bylo těžké se znovu naučit jezdit výtahem, nějak se nám přes prázdniny zmenšil a i pelíšek, který jsem si vyhlédl, mi byl malý (prý následek soužití s kocourem).
Na konci září byl prodloužený víkend, neboli opět prázdniny, které jsme naplno využili. Ve čtvrtek večer jsme zavítali do Divadla na Jezerce na představení Poslední aristokratka.
Doma jsem dostal svoji "kulturní sadu", jeli jsme metrem na Pankrác a pak přes park pěšky k divadlu, kde jsem se nejdříve vyfotil u plakátu a pak teprve vstoupil do foyer.
Když jsme vstupovali, ostatní diváky zdravily "Dobrý den", na mě však "Jé, ahoj pejsku", lidí jim tam totiž chodí plno (skoro vždy mají vyprodáno), ale pes se tam objeví jen málokdy a navíc ví, že bych je mohl před Vámi pomluvit, proto si mě tam hýčkali.
Celé představení jsem ležel v uličce a sledoval, co se děje na jevišti a bylo to velmi zajímavé, minimálně do první poloviny, na začátku té druhé jsem usnul a vzbudil se až při děkovačce. O přestávce totiž byla totálně nudná debata o tom, že musíme zjistit, jestli Kostka opravdu existuje, že bychom si tam mohli v létě udělat výlet. Opravdu existuje, sice pod jiným názvem a opravdu je až někde až za Brnem na jihu Moravy.
Po konci jsme, když jsme mířili k šatně, jsem zaslechl, že se se mnou musí chodit do divadla, abych byl zvyklý na vše. Při odchodu z divadla to zase bylo ostatním "Na shledanou" a na mě "Tak ahoj a zase přijď, jo?".
V páté ráno jsme vyrazili na víkend ve skalách. Nejdříve jsme zavítali do polského národního parku Stolových hor. Auto jsme nechali na bezplatném parkovišti kdesi v lese u Karlowa a vydali se na Naroznik a poté po vrcholu skály až k vyhlídce, kde byl zajímavý rozcestník, nejen, že byl designově pěkný, ale taky nám tvrdil, že cesta mezi vrcholem a tímto rozcestníkem by měla trvat hodinu dvacet pět, my to však šli asi dvě hodiny, někde se asi stala chyba. Stejným způsobem jsme se dostali zpět k autu, další ukazatel hlásil "za 45 minut tam budete" a po hodině a něco konečně auto. Noc jsme trávili v kempu, v chatičce. Po ubytování a večeři jsme se ještě byli podívat do lesa, kde jsme našli houby, asi tři hříbky a spoustu muchomůrek, krásně červených.
Druhý den jsme si udělali celodenní výlet do blízkých Adršpašsko-Teplických skal. Nejdříve jsme prošli Teplické skály a pak přes Vlčí rokli a mnoho různorodých schodů pokračovali do Adršpašských skal. Zajímavé bylo, že jsme tam potkali více Poláků, než předchozí den v Polsku.
Když jsme se vraceli, šli jsme si ještě koupit do automatu pamětní minci a na parkovišti jsem potkal flatí smečku, moji první flati ve volné přírodě. Až později jsem zjistil, že to vlastně byla rodina, jejich maminka/ babička byla sestra mojí babičky ze stejného vrhu C od mojí lidské maminky Yvetty.
Ráno po snídani jsme sbalili všechny věci do auta, rozloučili se s kempem a vyrazili směr domov, cestou jsme si však ještě udělali malou přestávku u vodní nádrže Les království poblíž obce Bílá Třemešná. A asi půl hodinovou procházkou jsme se šli podívat k přehradě, kde byly vybudované věže jako u opravdového království. Jednu z nich ale zrovna rekonstruktovali, takže to mělo trochu snížený zážitek a prý by to bylo ještě mnohem lepší, kdyby bylo trochu více vody. I přesto jsme si tento výlet maximálně užili.
Tak zase příští měsíc, Dodýsek.
