Dodo v severních Čechách
Ahoj kamarádi,
sotva jsme se trochu vzpamatovali z naší daleké cesty, vyrazili jsme na další, tentokrát pouze na tři dny do severních Čech.
První zastávka byl zámek Jezeří, auto jsme nechali na parkovišti a zamířili rovnou k zámku. Na pokladně jsme si zakoupili vstupenky na první zámecký okruh- zámecké interiéry, a jelikož nám zbývalo ještě několik minut do začátku komentované prohlídky, šli jsme se podívat do kočárkárny, kde byla nuda k padnutí a také na zámecké psince, kde jsem se však zabavil a názorně předvedl, jak by se v takovém zámeckém psinci, cítil dnešní tzv. gaučový pes - totálně týraně. Pak mě vzali i do zámku, procházeli jsme pokoje a slečna průvodkyně nám hned na úvod, řekla, že nejhezčí, co tam mají, jsou záchody, mě však nejvíce oslnila vycpaná zvířata. Průvodkyně nás také vzala do pokoje paní a od ní vedli za tajnými dveřmi schody nahoru do pokoje pána, kam jsme se poté taky podívali. Prý pokud chtěli, tak se nemuseli vidět až 21 dní. Asi to tak bylo běžné, jelikož i Čechomor má v písni Hříšná stodola "on šel spát nahoru, ona dolů" (jakože do dolního patra, protože pak za ním běhala po schodech). Ale proč to tak bylo nenapadlo se nikdoho zeptat.. Po prohlídce zámku jsme se byli podívat ještě ve stáji a také v rodinné hrobce Mauzoleum čertova kaple. Když jsme se dostali do kempu, ustlal jsem si ve stanu, ještě dříve, než byl postavený. Večer jsme si byli ještě sednout k vodě a užívali si západu slunce za Krušné hory.
Druhý den jsme si udělali celodenní výlet. Ráno jsme se přesunuli autem k našemu výchozišti, do města Osek. Nejdříve jsme šli na nádraží, podívat se na model hradu Rýznburk, abychom věděli, co nás čeká, model však představoval původní podobu a my navštívili současnou zříceninu. Cestou tam jsme si udělali ještě menší přestávku u pomníku důlní katastrofy na dole Nelson III a pak plno dalších, už jen tak v lese. Po výšlapu jsme chvíli poseděli v podhradí a pak se šli podívat do věží. Cestou dolů jsme to vzali jinou cestou, kolem bývalé štoly Čertova díra a i přesto, že to byla jen díra ve skále, byla tam docela zima. Večer jsme chvíli poseděli v kiosku a pak se šli podívat k vodě a panička a Lenka jí i vyzkoušeli. Já seděl na břehu a sledoval ty divné přízraky: nejdříve na hladině plavala hlava a když se přiblížila ke břehu, začalo se pod ní objevovat tělo, až vystoupil z vody živý člověk.
Poslední den jsem se ještě musel vyfotit u cedulí, abych měl památku, kde jsem vůbec byl. Cestou domů jsme to vzali ještě přes Tiské stěny. U pokladny jsme zaplatili vstupné, já teda neplatil nic, aneb kouzelné slovíčko "psi zdarma", a pak se jen kochali. Nejdříve výhledem do krajiny a pak skalami, které měly nejrůznější jména a podoby. Dokonce jsme zde měli náš rychlostní rekord a turististický okruh 3,5 km jsme dali za tři a půl hodiny, opravdu bylo na co se dívat, jen těch schodů mohlo být méně.
Po návratu domů jsme se rychle zregenerovali a hned další den vyrazili na další výlet, ale o tom zase příště, tak zatím pac, Váš Dodo.
