Dodo na Karlštejně
Ahoj všem,
píši vám ze svých cest. Na úvod bych vám chtěl říct, že tato cesta původně vůbec nebyla plánovaná pro mě. Už totiž někdy v listopadu si totiž panička a Lenka koupily vstupenky na muzikálové představení Noc na Karlštejně na hradě Karlštejn, takže nápad na tento výlet se zrodil několik měsíců, než jsem se narodil já. Tenkrát prý říkaly, že uvidí, koho budou mít a pak se doplánují detaily.
Nakonec vyfasovaly mě. Takže z toho byl pouze dvoudenní výlet do Karlštejnského okolí. V sobotu dopoledne jsme si zabalili věc a vydali se na cestu do městysu Karlštejn. Ubytovali jsme se v kempu blízko hradu a vydali se na obhlídku lesů Berounských, po cestě, kterou možná kdysi dávno používal i Karel IV, nebo minimálně ve filmu po ní jede jeho představitel.
Po procházce jsme si v kempu trochu odpočinuli, já si dal k večeři granule a panička s Lenkou krokety, mezitím jsem zkontroloval u paničky na tabletu, co nového na Facebooku a pak si dal dvacet. Toho však využila Lenka a položila přede mě prázdné kelímky od kofoly, aby to vypadalo, že nic nevydržím a padnu po dvou černých pivech. Což není pravda, já jako mladistvé štěně piji pouze čistou vodu a navíc pod vlivem by mě na představení nepustili.
Po odpočinku jsme vyrazili rovnou na nádvoří. U vstupu panička s Lenkou předložily své zakoupené vstupenky a na mě nikdo nic neřekl a řekl bych, že ani ostatní diváci si mě nevšimli. Usadili jsme se na svá místa a za pár minut začala hrát povědomá hudba a já se začal rozhlížet, jestli se bude něco dít, ale nic se nedělo, takže jsem si lehl a za chvilku jsem usnul. Představení asi muselo být dobré, jelikož se mi dobře spalo. Vzbudil mě až velikánský potlesk na konci. Když jsem se v noci vrátili do kempu, ihned jsme si šli lehnout a pokračovat ve spaní.
Druhý den jsme nikam nepospíchali a v klidu dospali noční návrat. Po probuzení jsme si dali snídani a začali pomalu balit. Cestou domů jsme ještě stačili tak trochu objet svět. Byli jsme se podívat na lomy Velká a Malá Amerika, Kanada a Mexiko. Auto jsme nechali na parkovišti a vydali se objevovat kontinent Severní Amerika pěšky.
Vydali jsme se po žlutě značené cestě od lomu Velká Amerika, kolem Mexika a Kanady až k Malé Americe a pak zase nazpátek, mně to však přišlo jako velká otrava, ale statečně jsem šlapal s nimi a poslušně se každou chvíli zastavil a nechal vyfotil. Při jejich frekvenci focení se potom není čemu divit, že nám vychází průměrná rychlost přibližně 2 km/h. Většinou jsme však stavěli kvůli odpočinku, doplnění tekutin a nabrání sil.
Po návratu jsme odjeli na pár dní ke známým na vesnici a prý aby se ze mě nestal úplný buran, vzali na do Poděbrad na zmrzku. Chápejte to ale tak, že jsem musel chodit po městě a když přišlo na zrzku, Lenka si objednala černou (příchuť oreo) v černém kornoutku, aby jí ladila k psovi, tedy mně, udělala fotku, kterou se později pochlubila na FB a nakonec jí celou snědla sama a mně nedala ani ochutnat.
Ale prázdniny ještě nekončí, tak snad se dočkám zmrzliny někdy příště, Váš Dodý.
