Dodo na cestách
Dodo opět zdraví z cest,
tentokrát z naší hlavní zahraniční dovolené.
Cesta probíhala zajímavě, přestávka na natankování, poté na naše občerstvení, pak zase na vyvenčení a když jsme konečně dorazili do cíle dne, tak velký údiv, že nám ta cesta, z Prahy do kempu na Pálavě po D1 (podle map 250 km -> 2,5 h) trvala 4 hodiny, vždyť přece nebyly žádné kolony a i v těch zúženinách to jelo.
Stan jsme postavili akorát včas, než se přihnala lokální přeháňka. Když po cca pěti minutách déšť opět ustal, vydali jsme se na výlet na Sirotčí hrádek. Po výletu jsme se ještě zastavili v kiosku na točenou limonádu a pak šli spát. Jelikož jsme však zalehli docela brzo, ráno jsem byl vyspaný dříve než panička a Lenka, které jsem zabral celou karimatku a ona tak musela spát na "mém" místě v nohách. Abych je povzbudil k rychlejšímu vstávání, opřel jsem se zuby o paničky nafukovací matraci, až se v ní najednou objevila díra a začal utíkat vzduch. Pak následovala Lenky věta "Mami, on ti prokousl nafukovačku", paničky okřiknutí "Dodo" a rázem jsme vstali a šlo se na ranní procházku a vyfotit se s výhledem na vodní nádrž.
Po snídani jsme zabalili stan a pokračovali do Bratislavy, tentokrát trochu rychlejším tempem. V Blavě jsme se ubytovali v kempu Zlaté piesky, chvilku si odpočinuli a pak vyrazili električkou do centra. Vystoupili jsme na zastávce SND a kolem fontány zamířili rovnou ke zmrzlině u Čumila, k naší smůle však měli z technických důvodů zavřeno, naštěstí jsme však měli v záloze ještě jednu na Hviezdoslavově námestie. Cestou jsem se vyfotil u plakátu "Vítejte v zoo Schönbrunn ve Vídni" abych si z Vás mohl udělat legraci, že jsem byl až v Rakousku, že to nepůjde, jelikož nápis je ve Slovenštině, došlo Lence po vyfocení, tak mám aspoň hezkou fotku u plakátu s pandou.
Druhá zmrzlina měla naštěstí otevřeno, takže "jsme si dali zmrzku", asi půl hodiny poseděli na lavičce ve stínu a pokračovali dál k Dunaji. Přešli jsme most, vyfotili se u UFA a prošli se po nábřeží směrem ke starému mostu. Zpátky, abychom nemuseli jít stejnou cestou nebo po sluníčku na druhém břehu, vzali jsme to přes Sad Janka Kráľa. Na levý břeh jsme se dostali opět přes most SNP, tentokrát po straně s výhledem na Hrad. Na levém břehu jsme se ještě prošli městem až k zastávce Americké namestie. Když jsme se vrátili električkou do kempu, dali jsme si večeři a šli si odpočinou k vodě.
Ráno jsme opustili Blavu a přemístili se do Nitry, kde byla v plánu obhlídka vysílače Zobor. Auto jsme nechali u bývalé dolní stanice lanovky a jelikož lanovka už několik let nejezdí, museli jsme po svých. Když jsme se dostali na vrchol, k našemu překvapení vysílač nebyl u nás, ale na druhém vedlejším vrcholu, prý, kdybychom šli nejdříve k vysílači, na vyhlídku by nás Lenka už nedostala. Na vyhlídce jsme si trochu odpočinuli pokochali se výhledem a pokračovali 10 minut chůze k vysílači a horní stanici lanovky. Ani z horní stanice lanovka už nejezdí, takže jsme museli opět pěšky z kopce dolů. Večer jsme se ubytovali v kempu, který byl nacpaný Slováky a my tam byli asi jediný cizinci.
I další den jsme měli šlapací výlet, tentokrát k Šútovskému vodopádu. Nejdříve jsme se ubytovali v kempu v Turanech, abychom měli jistotu spánku a paní na recepci jsem tak okouzlil, že mě dokonce záměrně nazaúčtova. Po postavení stanu jsme se vydali na cestu, nejdříve trochu městem, poté lesem podél potoka, až jsme dorazili k velikánskému vodopádu. Cestou dolů nás zastihl déšť, takže jsme pak vypadali jako bychom si ten vodopád prohlíželi opravdu zblízka. V našem kempu však vůbec nepršelo, takže to opět bylo něco lokálního. Den jsme zakončili kofolou v restauraci poblíž kempu.
Pondělí jsme měli odpočinkové, opět jsme se ubytovali v klidném kempu Manín, kde mi dokonce odpustili platbu za můj pobyt a poté jsme se šli obhlédnout přilehlé skály a také Manínskou tiesnavu, kde jsem viděl slovenskou veverku, byla skoro stejná, jako ta, co nám běhá tady u nás v Praze.
Poslední den na Slovensku jsme narychlo doháněli resty a v plánu bylo obejít pěšky více jak 50 hradů z celého Slovenska, na to jsem se jim však mohl vykašlat a našel jsem si pohodlný stín vedle lavičky blízko hradu Branč a nechal Lenku a paničku, ať se u mě vystřídají a svobodně si bez ohledu na mě projdou celý park miniatur Podolie.
Večer po náročné prohlídce hradů jsme se vrátili zpět do České republiky, ale ještě jsme zůstali jednu noc na Moravě, v kempu u Luhačovické přehrady. Večer jsme se ještě byli projít kolem vody a zkusit pár fotek u západu Slunce.
Naše cestování jsme zakončili v Dřevěné zoo Ostrata poblíž Zlina. Nejdřív jsme kolem několika z nich prošel, ale když si mě nevšímali, lehl jsem si do stínu pod altán uprostřed zoo a pozoroval zvířata z povzdálí Když oni se nepřišli podívat na mě, tak proč bych měl já chodit za nimi?
Pac a pusu cestovatel Dodo.
